Píše se 8.8.2001 a podle místního meteorologa se předpokládá velmi pěkné počasí. Navzdory tomu se počasí vyvíjí poněkud opačně. Od západu se začínají nasouvat ciry a vyhlídky na pěkný let se rozplývají. Přesto se ocitám ve vzduchu i s českou špičkou a s nadějí, že před touto nasouvající se oblačností uletíme. Po chvíli se tato naděje mění v boj o každičký metřík. Vysoká cirovitá oblačnost utlumila termickou aktivitu natolik, že jsem se musel spolehnout na svahové proudění s občasnou, velmi slabou termikou s dostupem jen pár desítek metrů nad svah. Tento boj trval okolo hodiny a půl a věřím tomu, že každý z nás, co jsme byli ve vzduchu, netrpělivě čekal na to, až se tato oblačnost přemístí a uvolní "cestu“ slunečním paprskům.



    Konečně to zabralo, a tak mě společně s několika rogalisty a paraglidisty vynáší sice trochu rozbitý 3.5 metru silný stoupáček do 1800m. Neváhám a vydávám se na trať.

    Na trase potkávám Petra Tučka, a tak společně nabíráme výšku. Petr dotáčí základnu a letí více v horách, já sázím na údolí. V této chvíli mířím na Podbrezovou, když po dlouhé odmlce dává vário známku života, a tak se nesměle snad po půlmetříku zvedám ze čtyř stovek až do základny. Nad údolím toho dne dosahovala bezmála 2200m.




    Po příletu nad Brezno jsem ve svízelné situaci. Výšky ubylo, před sebou jen rozsáhlé lesní porosty a s přistáním - no něco by se našlo. Naštěstí to znovu zabralo, a tak opět dotáčím skoro základnu. Ten den to byl ale můj poslední stoupák. Vzhledem k pokročilé denní době se stoupáky hledaly jen stěží. Po chvíli vidím komín Polomky velmi zblízka. Teď stačí jen vybrat vhodnou plochu na přistání a po třech a půl hodině letu sedím. Zadávám polohu do GPS, balím a čekám na svoz.