Tak nakonec jsem přece jenom přinucen sednout a napsat článek. Je to pro mne opravdu docela složitá věc, protože to neumím a články normálně nepíšu. Ale na druhou stranu mám rád soutěžení a taky dobré moravské vínko, a tak pro to musím něco udělat, i když se mi moc nechce.

    Ten let, o kterém budu psát, byl v neděli 13. května. V sobotu jsme na Rašovce lítali jen místně, protože dostupy byly asi 200m nad kopec. V neděli ale počasí jak vymalovaný, jen u kopce nic moc. První startoval Fialka a odlétl daleko před kopec, protože foukalo tak 2 metry JZ, a to na udržení na svahu nestačí. My na kopci jsme sledovali jeho boj. Až poměrně nízko nad vesnicí chytil asi 0.5 metru a vytočil tak 400 nad start. To už startoval Pedro a Tůčo.




    Já jsem se dostal na start v jednu hodinu a než jsem přilétl nad vesnici, tak se stoupák vytratil a mně nezbylo, než bojovat a hledat. Naštěstí se mi podařilo najít stoupák, který jsem asi napotřetí dotočil do nějakých 1600 nadmořské výšky. S tím jsem se vydal po hřebenu k Hodkovicům. Hodně mě překvapilo, že stoupáky jsou v poměrně slabém větru dost nekompaktní a slabé. Měl jsem vypsaný FAI trojúhelník na Kozákov a na Turnovský Špičák. To je necelých 60km, tak jsem si říkal, že mám co dělat a měl bych si pospíšit. Fialku jsem ve vysílačce slyšel, že bojuje někde u Frýdštejna a pak skočil na Malou Skálu. Před Frýdštejnem jsem měl namále a zachránil mě jenom lom, ze kterého se mi podařilo vyškrábat do nějakých 2000m n.m., a to už bylo veselejší. Napnu VG, spustím si na spídu buleťák na hlavu a už to midlím přeskodovou rychlostí 55km/h. Je pěkně, a tak se kochám při přeskoku krajinou okolo Malé skály a Jizery.

    Ke Kozákovu přilítám ve výšce 100m nad startem a vidím, že na startu je spoustu padáků, ale ve vzduchu jen dva. Usuzuji, že je to tím, že vítr je spíš západní a to při tomto směru dělá rotory za lesem. Než dolétnu ke startu, chytám rozbitý dvoumetr a po několikátém dostředění stoupák zesiluje na dobré tři metry. Dotáčím základnu 2220m n.m., fotím a vydávám se na sever přes Železný Brod k Černé Studnici.

    Tam dolétám, ale není tam nic. Letím tedy po hřebeni a nacházím stoupání na JV před Špičákem. Solidní dvoumetr mne snáší nad otočňák, kde dotáčím základnu, fotím a vydávám se na zpáteční cestu.



    Někde asi nad Smržovkou končí mraky a vidím, že přede mnou už žádné nejsou. Dobírám tedy poslední základnu ve výšce 2200m n.m. a vydávám se přes široké údolí s napnutým érem a sklopeným buleťákem. Čekal jsem těžký přeskok, ale bylo to ještě horší. V polovině údolí měním rozhodnutí a kurz na Frýdštejn s nadějí, že se zvednu v lomu, v kterém jsem nabral výšku při letu na Kozákov. Hřeben jsem přeskočil tak v 80 metrech a zřítil se do lomu. Pedro, který mne následoval, lítá okolo a taky nic. V zoufalství letím na východ nad vesnici, která je na úpatí mírného svahu. Tady se potvrdil můj předpoklad, že by z vesnice něco mohlo jít na nafouknutý svah. Točím nulu, která po chvilce pomalu zesiluje na dobrý půlmetr. Jsem za něj vděčný, protože by mi bylo líto nedoletět po takové dřině disciplínu do cíle. Volám na Pedra, který beznadějně loví a vyklesává, že něco mám. Pedro okamžitě reaguje a v poslední chvíli se zachraňuje. Dotáčím slušnou výšku a vydávám se po hřebeni nad Hodkovice a dál pak nad Rašovku.

    Nad Rašovkou udělám ještě pár fatek a s úlevou si vychutnávám dokluz na přistáni ke kravínu. Přistávám v půl páté. Už se těším do hospody, kde proberu s kamarády krásný let, který trval 3 a půl hodiny a maximální dostupy byly 2220 mnm. Uletěný FAI trojúhelník má délku 58.7km a hodnotu 146.75 bodu.