Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Dykast Radek, 435 42 Hamr u Litvínova, Na kopci 175
Kluzák: Aeros Combat L
Datum letu: 9.4.2004
Startovní bod: Milovice - letiště
1. otočný bod: - -
2. otočný bod: - -
Cílový bod: Přím
Ulétnutá vzdálenost: 107 km

    Začalo to nenápadně - ráno volá strýček Lubin: "Už se mi nechce pracovat, jedu lítat - pojeď taky!!!" Po několika úvahách, zda jet na západní vítr na Ranou nebo do Milovic za Zbyňkem Adamem, vítězí vlečná a volný prostor na východ za Prahou.

    Když míjím Ranou, v pětikilometrové vzdálenosti vidím nad kopcem točit ve 300 metrech padák. A zase to dilema - Raná nebo Milovice?? Nakonec otáčím směr Raná a než přijedu, stačí padák dvakrát vyklesat a dvakrát vytočit. Ale zase jenom do 300 metrů a mezitím hobluje svah. Pod kopcem stojím asi 20 minut a sleduji už dva padáky, jak zase vytáčí a v termických pauzách se tak tak drží na kopci. A další už jdou na kopec. Tak to tedy nemám za potřebí, chci si zalítat a ne se bát.

    Přikládám pod kotlem a ženu do Milovic, kde se po tryskové jízdě setkávám se strýčkem Lubinem, který už má napůl postavené éro. Shazuji ze střechy svého nového Iváňušku - Combat L, OK JRA 02, v.č. 2446 Made in Ukrajina, vyrobili Oleg se Sašou a bleskově stavím. Mezitím dohadujeme cíl, Lubin navrhuje Svitavy 124km a já nic než souhlasím. Jsem trochu nervózní z prvního aerovleku na novém éru a taky už je skoro 15 hodin.

    Lubin jde první, po utrhnutí se vrací do již prolétnutého stoupáku a hlásí 2.5m/s. Vlečná mi hází lano a je to tu. Po asi sedmi metrech rozjezdu po betonové dráze na Dolině jsem ve vzduchu. To jsem nečekal. Ve 150 metrech koupím pod pravé křídlo drbanec a jsem v mírném levém náklonu. Kontruji opřen o pravou trapézku a jak na potvoru tam Zbynďa máznul pravou. S tím už nešlo nic dělat, tak se vypínám.

    Druhým startem jdu do 400 metrů a v metrovém stoupáku závidím Lubinovi, který už má skoro základnu. Ten upaluje ke Svitavám a než udělám první základnu, tavič Lubin už má druhou. S Iváňuškou mám zatím dvacetikilometrový záfuk, a tak začínám první stíhací jízdu. Přeskakuji mezi 70-80km/h, stoupáky v rozmezí 2.5-3m/s, a to až do Chlumce nad Cidlinou.



    Tam vidím asi 3km přede mnou točit ve stejné výšce Lubina. Za chvíli hlásí, že mu stoupák skončil. Za chvíli skončil i Lubin, ale na zemi s 51 kilometry. Škoda.

    Skončila i idylka učebnicového počasí. Na severu převývoje, na jihu rozpady. Jižně od Hradce vidím poslední aktivní mrak, který se po opatrném přeskoku začíná rozpadat. Západně asi 500m od těchto rozpadů se začínají sbíhat nové chmurky, a tak to letím zkusit. V rozbitém stoupáku 1.5m/s dotáčím základnu a Lubinovi hlásím, že Svitavy poletíme jindy. Obrovská modrá díra směr J-JV je tak leda pro větroně.

    Vyrážím na východ směr Býšť, kde na kraji rozsáhlých lesů přitáčím a skáču přes lesy na Týniště nad Orlicí, odkud vede hodně široká a hodně černá řada na východ. Na kraji Týniště nalézám stoupák, který jsem připojen k této řadě. Stoupák končí asi 500m pod základnou a vše se začíná rozpadat. Pokračuji směr Rychnov nad Kněžnou, který je sice ve tmě, ale naději dává nasvícené pole vedle města. To však zmenšilo pouze opadání, a tak vyhlížím v dáli přistání. Sedám na samotě u lesa po třech hodinách letu na 107. kilometru. Než dobalím křídlo, všechny mraky jsou fuč a vychutnávám si podvečerní idylku zapadajícho oranžového kotouče.


 Návrat na domovskou stránku