Teplotní zvrstvení bude stabilní, podmínky pro vývoj konvekce nepříznivé - to čtu na internetových stránkách "Předpověď pro sportovní létání". V poledne ale na obloze naskakují pěkné kumuly, vítr nefouká, zkrátka ideální počasí na létání. Vlekař Zdeňa Bílík má ranní šichtu a proto mohu se startem počítat až kolem třetí hodiny.

    V půl druhé vyrážím na letiště, za hodinku mám vše připraveno ke startu, ještě pomohu aeroklubákům vytlačit větroň z hangáru a hurá na start.

    Zdeňa mě vleká pod velký kumul u Kopčan. Stoupání je silné a klidné. Letím podle kumulů směr Pecková. Let pod základnami je v pohodě a přitáčím jen v silnějším stoupání. Napadá mě, že tento pohodový výlet na rogale bych mohl proměnit v trojúhelníček do Moravského demižonu, a tak za letu zvažuji otočné body.

    Nad motorestem Havran se rozhoduji odbočit doleva a přeletět Bílé Karpaty. Cestu mi ukazuje pár kumulů. Od Zlatnické doliny směrem na Strážnici už kumuly zmizely a proto volím návrat na letiště.

    Mezi Skalicí a Holíčem letím v modré obloze s velkým opadáním a před Holíčem mám 500 metrů. Potřebuji to dotáhnout ještě 6 kilometrů do Kopčan nad pomyslný startovní bod, abych uzavřel trojúhelník v jeho vrcholu.

    Za Holíčem nalétnu nulu a opatrně postupuji ke Kopčanům. Tam nakonec doletím se třemi stovkami metrů a zachraňuji se ve slabém stoupání. Nastoupám asi 700 metrů, což mi stačí na uzavření trojúhelníku a k návratu na letiště.

    Po přistání odečítám na GPS vzdálenosti a vydá mi to na pětačtyřicetikilometrový trojúhelník.