Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Vejchodský Karel, 679 31 Sebranice 217
Kluzák: Avax RX 26
Datum letu: 26.8.2001
Startovní bod: Nové Sady - křižovatka
1. otočný bod: Velké Meziříčí
2. otočný bod: Heřmanov
Cílový bod: Nové Sady - křižovatka
Ulétnutá vzdálenost: 36.1 km (FAI trojúhelník)

    Poslední velmi slibně se tvářící srpnový víkend jsme se s kamarády z brněnské partičky rozhodli strávit každý po svém. Kuzma odjel na mistrovství šprtů akademiků do Beskyd, Pitrýsek naložil Andrejku a Leoše na výpravu na východní Slovensko a další parta lítačů a kurzíků pod vedením Šikece se vydala na druhý pokus na Straník, tentokrát již bez zpestření odjezdu ohňostrojem ve formě hořící želvy (rozuměj VW transporter), poskakujícího Šikece snažícího se uhasit hořící motor zbytkem obsahů PET lahví od Spritu, Coca-coly a následného příjezdu hasičů, kteří vše vyřešili půlkou cisterny. Já se rozhodl zůstat u Brna, respektive na Nových Sadech u Velké Bíteše - předpovědi pro střední Moravu mi byly docela sympatické a také jsem neměl náladu se někam trmácet, případně dopadnout jako náš předek Honzík Hus.

    V pátek 24.8.2001 to od rána vypadalo velmi nadějně, a tak se nelze divit, že se mi v 11 hodin v práci nepochopitelně vypnul monitor a mně nezbylo, než s neskrývaným smutkem zvednou těžký bágl, opustit toto moje jedno z nejoblíbenějších míst na zemi a vydat se na plochu na Nových Sadech. Na navijáku mám ve zvyku startovat jako jeden z prvních, když se na to dívám s časovým odstupem, tak se mi tato taktika docela vyplácí (buď kvůli dobrému času na přelet a nebo jednoduše proto, že se něco "stane" s navijákem). I teď jsem šel tedy na lano hned po příjezdu, a tak jsem již po 13. hodině dotáčel základnu roztrhaných mraků někde v 1400m n.m. Ubohá to výška na přeskakování mezi nevýraznými kumuly. Navíc stoupáky pracovaly o síle v průměru 0,5-1m/s, dvoumetr pípnul jen málokdy. Během mého letu se základny zvedly do nějakých 1550m n.m., ale stoupáky mě zvedaly z nízkých výšek o stále stejně slabé rychlosti. Po dvou hodinách na zhruba 25. kilometru trasy přízemního letu, kdy jsem letěl kolmo na vítr tak, abych se nedostal do přímého kontaktu s ocelovými ptáky z Náměště, jsem vyhodnotil, že kdybych měl to štěstí a někde po cestě neupadl, tak bych tímto tempem dorazil do plánovaného cíle v Mrákotíně kousek za Telčí někdy v podvečer. Otočil jsem to a zanedlouho jsem sednul vedle koupaliště v Třebíči.

    Sobota nás přivítala velmi slabým SZ prouděním, a tak jsem se rozhodl zkusit uletět menší FAI trojúhelník o délce 36,1km - z Nových Sadů do Velkého Meziříčí, odtud ke kostelu v Heřmanově a zpět. Rýpavý Artur cosi kecal o podzimu, slabých stoupácích, nekonečných klesácích a že raději poletí "na jistotu" do 14km vzdálených Martinic u Velmezu a zpět. Tentokrát jsem startoval až jako druhý za Stříbrňákem, ale na druhou stranu to mělo tu výhodu, že jsem se chytil jako první. Cestou proti větru podél dálnice na Velmez to chodilo jako hodinky. Základny se oproti pátku výrazně zvedly - tipoval bych tak přes 2000m n.m., ale mně se zaboha nedařilo dostat nad 1800m n.m. Hned u dálnice před Velkým Meziříčím jsem opět po několikáté pozoroval nově postavenou "slepou silnici" jejíž smysl mi, kromě možnosti vlekání odvijákem, zatím uniká.

 Slepá silnice

    Přímo nad Velkým Meziříčím jsem se dokonce dostal na nějakých 500m n.m., čímž jsem se "propadl" pod nadmořskou výšku startu. Zavřený v údolí jsem šel tady trochu nadrzo nad město s vyhlídkou nouzového přistání na fotbalovém hřišti mezi topoly, ale "bylo to tam" a za chvíli jsem byl opět ve hře. Při odletu směr Heřmanov to chvíli vypadalo jak na závodech - jeden letí na speedu z prvního otočňáku, zatímco další dva v podobě Koska a Stříbrňáka si to hnali teprve do Martinic, kde ale jejich let později i skončil. Fatální chybu jsem udělal v rozsáhlé oblasti klesání nad Heřmanovem ve výšce zhruba 1600m n.m., kdy jsem se nepustil na poslední rameno přímo po větru, ale chtěl jsem se vrátit směrem na Křižanov a tam navázat do stoupání, které jsem před chvíli opustil.

    Odměnou mi bylo přistání v Ořechově, 7km před cílem po 2,5 hodině letu. I tak to ale asi bylo lepší než šest marných pokusů na kolotoči nejmenovaného brněnského top-pilota.

    V neděli ráno pohled na oblohu dával tušit opět solidní letové počasí, proudění stejně velmi slabé od SZ, a tak jsem se už ráno po shlédnutí výstupů rozhodl pro stejnou trať a vytiskl vyplněný protokol rovnou na tiskárně. Trochu jsem risknul a na kolotoč jsem se tentokrát připnul jako první už před půl jednou s možností neuchycení a zařazení až na konec fronty pelotonu chrtů, čekajících na spásné lano. Ale předpovědi jasně dávaly najevo postupné zhoršování podmínek a nastupující frontu od SZ, a tak jsem to chtěl mít dnes co nejrychleji za sebou. Cesta do Velmezu mi tentokrát díky silnějším podmínkám utekla rychleji a v podstatě bez problémů a také se mi konečně podařilo dotáčet základny ve 2100m n.m. Při cestě na Heřmanov jsem stále neviděl nikoho z padáčkářů ve vzduchu, což mi přišlo trochu divné. Konečně jsem točil kvalitní jádra stoupáků někdy až 4m/s, což mi na konci srpna bohatě stačilo.

 Heřmanov

    Po rychlém odfocení kostela v Heřmanově opět bez náznaku nějakých stoupáků jsem si to tentokrát namířil přímo domů a upaloval po větru, co to šlo. Když jsem padnul pod 800m n.m., tak jsem trošku začal propadat skepsi, že to nedotáhnu do konce a opět s sebou škrábnu na posledním rameni, jak se mi už tento rok párkrát podařilo. Po přelétnutí velkých lesů, které zklamaly, mě nakonec muselo z bryndy vytáhnout slabých 0,2-0,5m/s tak 200m nad zemí kousek za rybníčkem u Skřinářova.

 Vysočina

    Nevadilo mi, že stoupání bylo velmi slabé, v každém případě jsem pomalu stoupal a navíc mě vítr pomalu směroval nad cíl. A jak to tak bývá, když už bylo jasné, že doletím, tak jsem přímým letem nastoupal snad 400m a nad křižovatku v Nových Sadech jsem dolétnul s velkým přebytkem.

 Křižovatka Nové Sady

    Ale co to, po stočení přebytečné výšky vidím na startu skoro všechny známé upocené postavičky, depresivně kecající u svých rozložených padáků!? Jen Petr Kosek se prý zvednul do mraku, ale přistál už po 8km letu. Po 15. hodině přistávám na startu a tím to pro mě o víkendu s lítáním skončilo. Po třech dnech pěkného leteckého čundrování po Vysočině mám spálený obličej a trochu mě bolí tělo od těch nulek a půlmetříků, ale jsem spokojen.


 Návrat na domovskou stránku