Tak to byl asi můj letošní nej-nej let. Možná životní, říkám si po přistání na vysněném místě, z kterého jsem se jen před pár hodinami odlepil. Snažil jsem se ještě protahovat trať, a tak jsem přistál nedaleko Všechova. Ochotně mě přiváží Petr Bílek zpět na letiště a tam už čeká bandička kamarádů s očima vypoulenýma a se slovy - tak cóóó, máš to? A já na to - a cóó jako? Tak kolik, nedělej? Rozhlížím se po nich a užívám si ten pocit. Odvětím - nevím, no asi kilo FAI. Všichni odvrátí hlavy - fíha, ty seš krysa, ale pěkný no. Pak už jen rozkládám rukama a popisuju, jak to kde chodilo a že sem ještě výšku přes tři litry v Čechách neměl.

    Minulý týden jsem dal skoro 90 km FAI a říkal sem si, že už to líp ani snad neumím a ono jo. Tak snad to příště dotáhnu ještě dál.