Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Kašík Rostislav, 686 06 Uherské Hradiště, Štěpnická 1163
Kluzák: AXIS Venus M
Datum letu: 2.7.2008
Startovní bod: Velký Lopeník
1. otočný bod: Brumov Bylnice
2. otočný bod: Všemina
Cílový bod: Velký Lopeník
Ulétnutá vzdálenost: 104.7 km (FAI trojúhelník)

    Ráno jsem po příchodu do práce hned sjel počasí a bylo jasné, že dnes se bude lítat. Postupně se hlásilo víc a víc spoluletců a v jedenáct už bylo na Lopeníku plno. Všichni natěšení, že snad dnes to bude to správné počasí, jen Tomáš pesimisticky konstatoval, že počasí rozhodně na návratovou trať nebude. Po startu v půl dvanácté to fakt vypadalo na nekonečné šudlání nulek a půlek a postupně se všichni vzdávali naděje na dlouhý přelet. Pamatuji si Tondu, jak si stěžoval do vysílačky: "Jedna hodina, podmínky by měly být nejlepší a ono nic." Já jsem se zasekal s ostatníma u Hrozenkova a jen jsem viděl, jak nás David přelétá pod základnama pár kilometrů západně. Holt stopa je stopa a já ji evidentně neměl.

    Postupně jsem se prošudlal až k Brumovu, kde jsem Davida pomalu doháněl a konečně jsem našel i pořádný stoupák. Od té doby jsme letěli spolu a po malé chybě jsem Davidovi dal náskok, díky kterému jsem se za ním hezky vezl. Není nic hezčího, než když někdo ukazuje cestu. Najednou podmínky jak na jaro. Od Lopeníku po Broumov jsem byl šťastný za 2000m n.m. v jedničkových stoupácích a od Brumova ke Všemině a zpět pětkama nahoru a dostupy ke 2800m n.m. Jednou jsem byl přinucen vyklepat pavouky z komor po 2/3 kolapsu na full speedu, ale jinak se nic zvláštního nestalo.



    Po třetí hodině odpolední jsme to otočili u Přerovského TMA a cestou zpět jsme posbírali Tonyho s Bukačem a od Brumova k Lopecu dávala obloha jasně znát, co bude následovat. Všude modro a sem tam nějaká chmurka. Já měl štěstí, že jsem poslední mrak dotočil až k základně, ale Davida to stálo předčasné přistání. Pod náma se ještě ohlásil Jožka, který právě přistál a dál jsme pokračovali Já, Tony a Bukač.

    Bukač zůstal vzadu a raději dotáčel to málo, co našel a zpět k Lopeníku se vracel při hranici po horách. Mě podletěl Tonda a už už to vypadalo, že ho potká stejný osud jak Davida, ale Tony, jak už to tak bývá, zabojoval a po chvilce, když jsem ho dolétal, dotáhl moji výšku a dál jsme pokračovali spolu. Nakonec jsme ještě informovali pozemní personál na Tonyho chatě, ať nám udělají pár fotek z návratu.

    Na Lopeníku jsem z toho vymáčkl ještě posledních 2100m n.m. a protáhl si poslední rameno k Javořině a zpět. Přistál jsem pod Lopeníkem těsně před šestou hodinou po šesti a půl hodině ve vzduchu. Byl to opravdu hezký let a snad se ještě někdy podaří zopakovat.


 Návrat na domovskou stránku