Chcete na tomto místě svoji reklamu ?

Skoro podzimní 100 km trojúhelník

Dan Vyhnalík

    Všichni termičtí politi dobře vědí, že po prázdninách se už nic kloudného nedá uletět. Navíc v sobotu 4. září 2004 ráno hlásila Sněžka 7m/s a 60 stupňů. Přesto se nás sešlo na jižním startovišti na Černé hoře v Krkonoších 14 rogalistů a asi 40 padáčkářů. Kolem jedné hodiny začalo na startu pofukovat proti kopci a vypuknul zmatek. Neměl jsem hotovou kalkulaci na výkon, kterým bych si polepšil v Poháru ZL, a tak když si ostatní píší 102.1km trojúhelník přes Černou studnici a Úlibice u Jičína, deklaruji to taky a startuji mezi posledními.

    Rychle vytočím základnu 2100m n.m. a vymýšlím, jak dál. Centrální Krkonoše jsou bez jediného mráčku a v celém Polsku je vidět silná inverze pod naší úrovní. To bude tím větrem. Budíky mi ukazují něco přes 10km/h severu, a tak se vydávám přes Žalý na západ pod řadou nejseverněji položených slabých kumulů. Pod nimi jsou většinou stoupání jen do 1m/s, ale mezi nimi nečekaně slabé opadání, dlouhé úseky jdou letět rovně. Asi jsem trefil stoupavou část vlny.

    U Vysokého nad Jizerou točím s Radkem Dykastem a Mírou Čápem slabé půlmetry. Oni se domlouvají, že dál už nejsou žádné mraky, že při tomhle větru a takto slabých stoupáních to nejde uletět a že se raději vrátí. Protože jsem si nevzal vysílačku, tak jsem je neslyšel a letím dál. Podle slabých mlžinek najdu o pár kilometrů víc na sever další řadu slabých stoupání a v ní se doškrábu k Zásadě. Zvedám se o pár stovek a když vidím, že už mi vychází obletět rozhlednu a vrátit se zpět přistát na prvním poli, vyrážím.

    Přímo nad prvním otočňákem je rozbitý dvoumetr a severní snos zesiluje na 20km/h. Když to mám na druhý otočňák skoro po větru, to by byla škoda to nezkusit. Vyrážím na jih a po cestě beru jakoukoliv nuličku. Na Kozákově jsem jen 400m nad smutně postávajícími padáčkáři a vidím, jak jim fouká přímo po kopci. Konečně dolétávám pod kumulky mezi kopci Tábor a Kumburk.




    Spolu s větroni se zvedám do základny ve 2200m n.m. a přehodnocuji priority. Místo jakéhokoliv dokluzu k Úlibické křižovatce se snažím doletět tam v základně, protože poslední rameno trojúhelníku bude proti větru.

    Dosavadní štěstí na letovou stopu s malým opadáním mne opustilo před Novou Pakou. Letím proti větru, bořím se třemi metry a klesání nemá konce. U Staré Paky konečně najdu metřík nad hnědým uvláčeným polem v závětří za terénní vlnou a když se ke mně přidávají káňata, mám vyhráno. Nepovede se mi sice dostoupat základnu, ale posouvám se na sever k Jilemnici a zde najíždím pod řadu nenápadných kumulů rovnoběžnou s Krkonošským hřebenem. Letím na východ a bez jediné zatáčky mám po 8 kilometrech o 100m více. Co jiného než vlnou vytvořená řada. Snadno přelétám start na Černé hoře a jdu utrácet výšku do Horního Maršova. Po cestě zpět si zblízka prohlížím novou lanovku z Jánských Lázní při průletu pěkně silného rotoru. Po 4 hodinách stáčím nad kempem v Čisté, kde se ostatní rogalisté nemůžou dočkat, až jim to budu u piva vyprávět.


 Návrat na domovskou stránku