Chcete na tomto místě svoji reklamu ?
  ... návrat do rubriky.
Aspoň si chvilku posvahujem

Rostislav Kašík

    Po přeletu z minulého týdne bylo jasné, že za pár dnů bude počasí jako stvořené k dlouhým přeletům. Tak se právě stalo a v pondělí 1.srpna kolem půl druhé jsme společně s FlyDalim, Kubrtem, Kozlem, Petrem Barlogem a Ivošem Váverkou stáli na Pecandě. Už když jsme přijížděli, tak nás optimisticky naladila Ivošova SMS: "3-5m/s, jdem do toho“. FlyDali tehdy prorokoval, že když tohle píše Ivoš, je potřeba přidat aspoň tři metry navíc. A měl pravdu.

    Na startu dunělo dobrých 6-8m/s ze severu a Ivo nachystaný ke startu váhal, jestli do toho jít nebo ne. Nakonec se odhodlal a asi napotřetí proklouznul nad bariérou stromů, která je na Peckové hodně známá všem zavětvovačům. Let byl docela v pohodě, ale při točení termiky to hodně snášelo za kopec, a tak po chvilce přistál zase na startu. Takhle to zkusil ještě jednou se stejným výsledkem. Já to chtěl taky zkusit, ale vždycky když jsem vyčíhl správný okamžik a odstartoval, začalo zase dunět a já se plácal nad startem jak špinavé prádlo v mixeru. Po prvním nezdařeném startu jsem si ještě ke všemu přisedl ruku a pohmoždil zápěstí. Už bylo jasné, že dnes to na Pecandě nepude. Ivoš s Petrem nás začali přesvědčovat, že na Branči je jeden menší kopec otočený na severní stranu a právě při podmínkách, jaké byly teď, by to tam mělo jít. "Aspoň si chvilku posvahujem."

    V 15:00 jsme opustili Peckovou a v půl čtvrté se už lítalo na Brači. Kopec vysoký asi jako Hradisko a Ivoš předváděl, že to jde. Skočil jsem za ním a hned po startu se dostal cca 80m nad start. Výborná pohodovka a termika bublala přesně tak, jak předpovídali. Po chvilce poletování se na startu objevily první rozbalené padáky a pro tento den bylo o správném kopci rozhodnuto. Když jsem chytil první silnější bublinu a začal točit za kopec, tak se akorát chystal Petr Barlog. Cca v 200m nad startem jsem z toho vypadl a vracel se zpátky ke svahu, kde přišel nejhorší bordel toho dne. V nepříliš příjemných turbulencích se mně podařilo dostat nad start, kde už visel nehezky se pohupující Petr a společně jsme se snažili protlačit dopředu za Ivošem, který si poletoval jakoby nic. Vtom polevila síla v řidičkách a při pohledu nahoru jsem viděl zvlněnou náběžku, která jako by mi chtěla ukázat vnitřek všech komor naráz. Prostě řečeno takový normální frontstahl. Jen Havran, který přišel o něco později, mně večer telefonoval, že prásknutí Vegy bylo slyšet po celém kopci. Když jsem křídlo opět stabilizoval, začalo vário hrát nejkrásnější muziku na světě a já si to šinul k dalšímu odletu.

    Asi v 500m nad startem jsem si všiml Ivoše, že odlétá taky a snaží se ve stoupáku protočit za mnou. Dotočil jsem 1600MSL a odpíchl to směrem za Ivošem, který už stál ve speedu a hledal další termálek.

    Nakonec nalétl tak silný komín, že než jsem ho dohnal, tak už byl nade mnou. Nakonec jsem se chytil taky, pozvolna dotočil základnu (2200MSL) a v nule čekal na něj s vidinou společného odletu. Nakonec to vzdal asi 100m pode mnou a pustil to směrem na JZ, aby se vyhnul atomové elektrárně v Jaslovských Bohunicích. Společně jsme se prokousávali přes poslední zalesněné kopce a před námi se otevřela rovinatá krajina jižního Slovenska.

    Když jsem viděl, jak ve speedu uhání, postupně vyklesává směrem k Orešanům a nemůže se chytnout, stočil jsem to přímo nad roviny. První termálek přišel do minuty, ale byl rozbitý a maximum dvojka, která se nedala ustředit. Bylo 16:30 a už jsem byl smířený, že tohle je poslední stoupák dne. A takhle jsem přistával dalších cca 70 km. Prostě atmosféra šlapala jak hodinky a i když nic silnějšího než rozbitou dvojku jsem nepotkal, tak vždycky z toho šlo pár stovek dostat. Když GPS ukazovala 71.5km, vzpomněl jsem si, že určitě potěším Miru, který je mi nejblíž v bodování a navnadím ho k dalším výkonům.

    Kolem 18:00 jsem zahlédl větší město a po srovnání s GPS bylo jasné, že to je tolik známá Dunajská Streda, do které před dvěma roky doletěl Ivoš. Byla ještě hodně daleko a já si říkal, že tam už to asi nepude. Jenže když jsem po pár desítkách minut letu v nule cca 1500m AGL potkal docela solidní dvojkový stoupák přímo nad Dunajskou Stredou (a to v 18:30!), už jsem jenom nevěřícně kroutil hlavou a sledoval na GPS, že neskutečné bude pravdou.

    Nikdy bych nevěřil, že se dá z takového kopce jako je severní start na Branči v půl čtvrté odletět stovka (i když něco chybělo). Přistál jsem v 18:40 za Gabčíkovem po třech hodinách a osmi minutách letu na 98. kilometru a byl spokojen.

    Těsně po přistání zavolal Kubrt, proč neodpovídám na SMS a po odpovědi, že jsem právě přistál, se jen ozvalo: „kde zas dopr…. jsi???“ Prostě klasika. Kluci pro mě přijeli kolem deváté večer a Kubrt zase prudil, že příště se na mě vys… a jestli prý chci takhle létat, tak mám jet do Beskyd a přistávat doma. No snad příště. S bilancí třikrát na startu za poslední měsíc a půl a tři odlety s cca 212 odlétanými kilometry by se mohlo dařit ještě chvilku. A navíc. Ještě 91 km v Čechách a mohl bych vyhrát Český pohár v kategorii sport.

    Ještě bych chtěl poděkovat Jeňovi Zdílnovi alias Kozel za to, že byl ochotný podniknout kvůli mně výpravu do Gabčíkova, FlyDalimu a samozřejmě Kubrtovi (bez kterého by to ani nebylo ono) za to, že byli nuceni k velmi pozdnímu návratu domů.

 Tracklog

 Barozáznam

 Návrat na domovskou stránku