Třetí týden v červenci jsem si řekl, že je na čase zase po měsíční pauze jet někam létat. Protože předpověď počasí vypadala dobře a protože jsem ještě nikdy nebyl na Rané, rozhodl jsem se jet na Ranou. Navíc tam zrovna měli kurz Kulich (čti Jarda Grulich) s Farárem (čti Michal Pospíšil), takže jsem věděl, že tam budu mít alespoň někoho známého.

Úterý, 15.7.
    Už ráno bylo vedro, kursisté létali od šesti hodin ráno. Vstal jsem po osmé a šel jsem se podívat na vrchol Rané. Kolem jedenácté už začaly na obloze naskakovat první kumulky. Kulich odjížděl do Panenského Týnce, kde měl na letišti vlekat na navijáku. Požádal jsem ho, aby mě vzal s sebou, a tak už před dvanáctou jsme byli na letišti. Kulich vytáhl naviják a natáhl po ploše dvě lana. Připnul jsem se k prvnímu. Jarda zatáhl a vytáhl mě nahoru. Po vypnutí jsem se snažil najít nějaký stoupák vpravo od dráhy, ale nic jsem nenašel a po chvíli jsem přistál.

    Připnul jsem se tedy ke druhému lanu a čekal, až Jarda zase zabere. Po ploše foukalo ze všech směrů, termika tam tedy musela někde být. Po chvíli Jarda začal navíjet a já jsem stoupal rychle nahoru. Padák občas vlétl do termiky, létal ze strany na stranu a já jsem pod ním lítal jak hadr na holi. V jeden okamžik jsem se podíval na vário a měl jsem tam desítku nahoru. Po vypnutí jsem se rozhodl letět nad dráhou letiště. Po chvilce jsem nalétl do stoupáku a začal jsem ho točit. Stoupal jsem pomalu, něco přes jeden metr za sekundu a vítr mě snášel směrem na západ. Za chvíli jsem přeletěl silnici za letištěm a byl jsem už venku z pražského TMA. Stoupání zesílilo a já jsem nastoupal až do 1900m n.m. pod mrak. Přemýšlel jsem, zda se mám vydat někam na přelet, ale mezitím jsem notně vyklesal, a tak jsem se vydal nazpátek k letišti, abych to pak neměl eventuelně daleko pěšky. Nalevo ode mne jsem uviděl hezký kumul, a tak jsem se vydal pod něj prozkoumat, zda tam nebude stoupák. Byl tam a vynesl mě až do 2000m n.m. Bylo rozhodnuto, otočil jsem se na západ, pryč od letiště a vyrazil. Přemýšlel jsem, kam poletím.

    Že by na Ranou? Raná však ještě nebyla na dokluz a v jejím směru se zrovna žádné mráčky nevyskytovaly. Namířil jsem si to tedy podél silnice do Loun pod další mrak. Stoupáky pod mraky fungovaly spolehlivě, a tak jsem byl za chvíli před Louny. Napravo jsem viděl Ranou, na vrcholu už bylo rozloženo několik padáků. Teď bych už pod Ranou doletěl, ale ještě jsem chtěl letět dál. Nalevo zase byly další pěkné kumulky, tak jsem se pustil tím směrem. Letěl jsem nyní na obilnými poli a malými vesničkami, po pravé ruce jsem viděl meandry Ohře mezi zelenými stromy. Mráčky fungovaly skvěle, neustále se mi dařilo pod nimi dobírat výšku. Přemýšlel jsem, jak se odsud dostanu nazpátek, jestliže někde přistanu. Asi to nebude nic moc. Po další době letu jsem měl po levé ruce další město. Moc už jsem netušil, kde to jsem. Že by to byl Žatec? Tam jsem byl na vojně a moc jsem to nepoznával. Vlevo od města jsem viděl travnatou plochu nějakého letiště.

    Tomu se tedy raději vyhnu, a tak jsem letěl tedy pryč. V dáli jsem viděl nějakou přehradu, že by Nechranice? Nebylo by špatné si tam zaletět, ale zrovna tím směrem nebyly žádné mraky. Takže jsem pokračoval vlevo. Krajina pomalu měnila svůj vzhled, začaly se objevovat kopečky a lesy. Moje výška se však také začala rapidně klesat. Tak teď, pokud nenajdu nějaký stoupák, tak brzo končím. Před sebou vidím malý kopeček z jedné strany nasvícený sluncem. Tam by to mohlo být. Už jsem měl sotva 900m n.m, když vário začalo konečně pípat. Moc to ale nešlo, stoupák mi pořád někde mizel a já jsem se při kroužení posouval nad vesnicí, pak nad nějakými hnojišti tak o kilometr dále a postupně se mi podařilo dostat se zase do 1800m n.m. Tak letím zase dál po větru, přelétávám nějakou vesnici s nádražím, výborně, budu moci jet nazpátek vlakem. Letím nad tratí, ale koleje mi za chvíli mizí nalevo. Tam už jsou rozsáhlé lesy, držím se tedy spíše nad poli. Další mráček přede mnou.

    Mířím pod něj, ale žádné stoupání nenacházím. No nic, poletím dále. Zase by to chtělo dobrat pořádně výšku. Před sebou vidím malé uzavřené údolíčko nasvěcované sluncem, dole jsou chmelnice a pooraná pole. Tam by opět mohl být pořádný stoupák, říkám si a mířím tam. Ale ouha. Vlétávám do klesáku a hučím čtyři metry za sekundu dolů. V sotva dvě stě metrech nad zemí jsem konečně nad údolíčkem, nalétávám 1.9m/s nahoru, ale vzápětí zase vypadávám. Už nechci riskovat, že skončím někde na chmelnici, zjišťuji odkud fouká vítr a přistávám do vojtěškového pole kus před dráty vysokého napětí.

    Balím padák a vydávám se k nejbližším chalupám zjistit, kde jsem a jak se dostanu nazpátek do Loun a na Ranou. Zjistil jsem, že jsem ve Stachově a autobusem jsem se pak postupně dostal do Podbořan, do Žatce a do Loun.

Trocha statistiky na závěr:
délka letu: 34 km
doba letu: 2 hod. 15 min.
padák: MAC Trend II

Středa 16.7.
    Ráno jsem vyšel ven ze Skleníku podívat se na počasí. Petr na Avaxu už svahoval u vrcholu Rané. Foukalo poměrně dost silně od jihovýchodu. Po jedenácté jsem si vzal padák a šel na kopec, abych taky zkusil posvahovat. I když se mi zdálo, že fouká dost silně, tak po startu jsem se začal propadat dolů, pak mě to zdvihlo na lomem, byl jsem několik desítek metrů nad vrcholem, ale vzápětí jsem zase vyklesal dolů. Už jsem nechtěl riskovat přistání do nějakých šípků, a tak jsem odletěl na přistávačku a přistál.

    Nic moc. Šel jsem se napít do Skleníku, chvíli jsem se tam bavil s ostatními a po dvanácté jsem se vydal na vrchol k dalšímu pokusu. Foukalo dost silně, na vrcholu už posedávalo několik padáčkářů. Někdo na modrém Addictionu svahoval, ale držel se sotva v úrovni startu. Drahnou chvíli jsem jen tak pocházel po kopci a pak jsem se rozhodl, že to opět zkusím. Než jsem se připravil, tak se objevily dva další padáky, které létaly pořád výš a výš nad kopcem. Rozhodl jsem se, že do toho skočím. První start se nepovedl, vítr mi shodil padák na bok. Znovu jsem se nachystal a čekal, až vítr poněkud zeslábne.

    Konečně to přišlo, odstartoval jsem a letěl napravo. Hned mě to začalo zdvíhat, párkrát jsem letěl sem a tam, až jsem měl slušnou výšku. Teď už to nenosilo všude, takže jsem si našel stoupák a začal točit. Po chvíli jsem měl 1400m n.m. Stoupák zatím moc nešel za kopec, ale musel jsem se rozhodnout, zda se vrátím zpět nad kopec nebo zda budu točit dál a nechám se snášet na elektrárnu. Rozhodl jsem se, že to zkusím a budu točit dál. Držel jsem se stoupáku a nabíral jsem výšku. Se mnou se ještě zdvihl ten modrý Addiction, neustále se motal kolem mne a jednou jsme se jen taktak nesrazili. Po chvíli jsem byl kousek bokem nad elektrárnou ve výšce 2000m n.m. Teď už jsem věřil, že se mi dnes podaří někam doletět.

    Pokračoval jsem dále na severozápad pod další mrak. Tam jsem našel další stoupák, který mě vynesl až do 2400m n.m. Modrý Addiction mě stále sledoval a jeho pilot na mne křičel, že nemá vário. V té výšce se již kolem mne začaly míhat cáry mraků, a tak jsem šlápl do speedu a letěl pryč, abych neskončil v mraku. Po pravé ruce jsem viděl nějaký autodrom či zkušební dráhu, přeletěl jsem nějaké nádraží a už jsem měl na dohled Chomutov a obrovský povrchový důl napravo od něho.

    Pod dalším mráčkem jsem opět dobral výšku a přemýšlel jsem, kam poletím dále. Modrý Addiction mě už opustil a letěl více nalevo. Před sebou jsem viděl několik jezírek před Chomutovem, za městem začínaly zelené Krušné hory. Mraků přede mnou nějak ubylo a vypadalo to, že se nějak rozpadají. Nějaké mraky byly ještě nalevo, ale na můj vkus byly příliš daleko. Tak jsem se zaměřil na vznikající chmurky napravo od Chomutova. Opakoval se však včerejší scénář v bledě modrém. Vletěl jsem do silných klesáků, povrchový důl taky žádný stoupák neposkytl a když jsem se dostal pod ty chmurky, tak taky nic. Zbývalo si vybrat místo na přistání. Napravo bylo jakési jezírko, otočil jsem to doleva, přeletěl jsem pár domků a dostal jsem se nad obrovskou neposekanou louku, která vypadala jako dobrá přistávačka. Taky jsem tam za chvíli v pohodě přistál. Sbalil jsem padák a vydal jsem se směrem do Chomutova. Ke svému překvapení jsem však nedošel do Chomutova ale do Otvic. Za tratí pak byl Jirkov, kde jsem nasedl na vlak a dojel do centra Chomutova. Tam jsem ještě pobíhal mezi vlakovým a autobusovým nádražím a až jsem zjistil, že dnes už žádný autobus do Loun nepojede, tak mi ještě ujel rychlík do Loun. Takže nakonec jsem jel lokálkou zase přes Žatec a Podbořany do Loun.

délka letu: 24 km
doba letu: 1 hod. 10 min.
padák: MAC Trend II