Chcete na tomto místě svoji reklamu ?

FAI trojúhelník 66 km

Ondra Johanovský

    Čtvrtek 6:00 budíček, každodenní rituál v podobě pohledu z okna - jasno a chladno - hlavou mi proběhla předpověď ČHMÚ: "Teplotní zvrstvení bude v Čechách labilní..."

    V 10:00 už jsem v práci jak na trní, samozřejmě už se svolávají všichni letuchtiví a nad Krušnými a Lužickými horami naskakují první chmurky. Největší však naskakuje na mém čele a už vymýšlím, jak přesunout jednání. Naštěstí jsou spolupracovníci uznalí a v 10:30 už vyrážím směr Krupka, cestou nabírám Vencu a "U Kaštanů" naskakuje Skoky. Snažím se vymyslet trasu, ale velkolepé plány mi přerušuje Skoky, že prý se nejdřív zvednem, a pak uvidíme, kam nás to potáhne.

    Tak a teď už nechám pokusů o spisovatelství a pár řádků k letu. Podmínky toho dne byly přímo ideální - střední kupovitá oblačnost tak 3/8, vítr VRB. Po startu jsem hned nalétl stoupák a vozil jsem se na mém zlatém Addiction nad Komárkou s tím, že počkám na Skokyho. Když už mi to připadalo moc dlouhé, všude kolem plno padáčkářů, tak jsem se do vysílačky zeptal, co že se to vlastně dole děje, načež mi Skoky hlásí, že má 300 nade mnou a jestli teda někam letíme. Tak jo, směr Děčín.

    Na začátku dostupy tak 1700 -1800, dařilo se vždy v pravou chvíli nalétnout stoupáček a výhledy na Tisou, skály na Modřínu, Sněžník a Děčín byly tou pravou odměnou. Nad kopcem Chmelník jsme se stočili na jihovýchod údolím Labe k Bukovce. Kochal jsem se pocitem z krásného letu, parádních výhledů a netušil jsem, že přijdou krizovky, a to hned dvě v krátkém sledu.







    První krizovka nastala ve chvíli, kdy jsem se opravdu velice nutně potřeboval zbavit přebytečných tekutin. V sedačce jsem nechtěl mít mokro, takže jsem se musel pustit řidiček, prohrabat se přes pultík ke kombinéze atd. No jo, zvládnul jsem to s vypětím všech sil, ale v mokré rukavici mi byla pěkná kosa. Skoky stále šlapal do speedu, tak jsem zkontroloval červený padák před sebou a poctivě jsem si dotáčel každý stoupák, který jsem potkal.

    Hurá, Bukovka! Pohled na vysílač jsem si dobře pamatoval, když jsem tudy pelášil před pár dny také z Krupky, ale opačným směrem. A tady přišel druhý problém. Vario pořád bučelo a po stoupáku ani památky, Skoky byl nade mnou a bylo vidět, že tam něco má, ale tady dole ani Ň. Už jsem byl pod úrovní Bukovky a paběrkoval nad lesem, chvílemi mi připadalo, že budu okopávat vršky stromů. Už jsem pomalu začal propadat zoufalství, když tu se poštolce zželelo nemotorného barevného kolegy a ukázala mi ten nejkrásnější stoupák toho dne. Ještě jednou díky.

    Pak už vše probíhalo podle výše zmiňovaného scénáře, tzn. stoupáky v pravou chvíli na pravém místě a výhledy parádní, vše umocňováno pocitem letu s kámošem. Takže nad "Dlouháčem" dotočit základnu a šup přes Labe k "Frňákovníku" a nad trmickou teplárnu. Tam jsem si připadal, když jsme dotáčeli základnu ve 2450 ASL, jako když fotím íránský jaderný program. V tuto chvíli už jsme letěli vedle sebe a bylo jasné, že do Krupky dokloužeme. Zaletěli jsme se podívat na startovačku a hotovo. Nechal jsem se tak unést, že jsem jen tak tak dokličkoval mezi dráty a stromy na přistání. Byla to fakt paráda.


 Návrat na domovskou stránku