Úterý 9.3.
    Už při snídani pozorujeme oknem počasí a vypadá to dobře. Po výjezdu na kopec zjišťujeme, že je start tradičně v mraku. Základny se však rychle zvedají nám nad hlavy a je možné vypsat task 68km cílový let s air startem a jedním otočným bodem. Na start fouká střídavě ze severu a jihu, takže se startuje na obě strany a většina pilotu pobíhá chaoticky sem a tam. Otočňák na 40. kilometru je celkem těžké dosáhnout a pro většinu pilotů tady let končí. Po jeho otočení však stačí dotočit černou základnu mraků a rovným letem za stálého stoupání klouzat několik kilometrů.

    Z mraků začíná pršet, ale protože pořád stoupáme, letíme dál. Jen vário schovávám pod bundu, ať nezmokne. Od otočňáku se letí přes území nikoho. Žádná vesnice, žádný asfalt, jen ojediněle chatrč místních domorodců. Proto si hlídám padák, který letí se mnou a mám pocit, že on je na tom stejně. Dotáčíme poslední půlmetr a kloužeme, kam nejdál to jde. Po přistání zjišťuji, že je to Portugalec. Rádiem se spojuje se svým teamem a oni posléze s organizátorem. Už za tři hodiny sedíme v Pajeru a cestu s jedním defektem zvládáme za rekordní dvě a půl hodiny.