"Nevím co se ku...a stalo, najednou do mě narazila LIAZKA, vzpomněl jsem si jen, že mám brzdit, ale ta svině na nic nereagovala. Asi jsme ho přetáhnul, fakt nevím, páč jsem ho viděl přede mnou, za mnou a pak už jsem ho neviděl vůbec. Prostě mi Avax zmizel a nechal mě ve vzduchu samotného a já se sám začal bát. A tak jsme šel raději k zemi - i když nedobrovolně. Pamatuji si jen, že jsem viděl blížit se stromy opravdu závratně rychle. V době, kdy mně ten Jidáš někam utekl, jsem mohl být tak patnáct metrů nad korunami a už jsem si vyhlížel pěkný smrček, kterého se chytím. Ku....a nějak to nevyšlo! Křach!! Rána jako prase. Paráda, mám s sebou krásný vánoční stromeček, přerazil jsem korunu asi tak 10cm širokou. Škoda, že je po Vánocích, zadarmo tak krásný stromek. Ale noha bolí jako prase. Padám, už vím, že je zle. Proletěl jsem korunami, pořád žádný odpor ze šňůr. Ku…a, kdy už to zastaví?! Tak moc chci viset v sedačce klidně 10 i 15m nad zemí, jen ne na zemi. Bum!!! Nevím, co se děje, kde to jsem, proč tu jsem, co se stalo. Co mám dělat? Nemůžu dýchat, musím se nějak rozdýchat, nejde to. Nemůžu se ani hýbat, noha bolí jak prase, žebra, celý hrudník, záda. Nedýchám krvavou pěnu?? Jestli jsem si zlomeným žebrem nepropíchnul plíci. Můžu hýbat prsty na rukou? Zkouším - paráda funguje to! Můžu hýbat prsty na nohou? Také paráda, také to funguje. Kde to ale ku...a jsem a proč mě všechno tak pekelně bolí. Už dýchám, sice špatně, ale neudusím se."

    Mezitím jsem já kráčel s Bzukem a holkama dolů sjezdovkou. Najednou ke mně přifrčel maník na lyžích z horské služby a říká: "To patří k vám ten kolega, co před deseti minutama letěl?" Říkám jo, patří. A on na to, že visí ve stromech. Hmm, tak večerní lyžování nestihneme, páč bylo kolem čtvrté a říkal jsem si, že vyřezat Avaxe ze stromu bude tak minimálně na tři hoďky.

    Sešel jsem dolů a páč se začalo šeřit, tak jsem zašel za horskou službou a řekl jim, že mi brácha visí ve stromech. A teď přišel ten šok - oni říkali: "My víme, už jsou tam u něj kluci. Je celý dolámaný." Říkám: "Jak dolámaný?" A ten pán mi jen ukázal na záda, hrudník, nohy a říkal prej žebra, záda, nohy, prej všechno. Ku…a, řekl jsem si, to není možné. Ihned jsem se rozběhl za našima žabkama a říkám jim, že je brácha celý dolámaný a na nic nečekám a utíkám s Bzukem směrem, který mi ukázala horská služba. Prodíráme se houštím a už jsme v lese a vidíme světýlko. Vidím viset žluté erixo na stromě, vidím bráchu. Bílý, třepe se, nepoznává mě. Nemluví, jen chrčí. Nemůže nic. Sedí u něj maník z horské a čeká na posily. Brácha má na sobě termodeku. Mluvím na něj: "Tučku, Tučku, ku…a co je ti?? Můžeš hýbat rukama a nohama?"

    Brácha mě konečně poznává a reaguje: "Nelétej Bukaču, stojí to za pi...u. Zabiješ se." Říkám, že nejdu létat. Brácha jen chrčí a prosí, ať mu dáme něco, co je na bolest. Že je to neúnosné, navíc je devět dní po operaci slepáku laparem a bolí ho teda nejen hrudní koš a noha, ale i celé břicho - navíc dostal ránu do dyně, takže i dyňa. Bolí ho tedy vlastně celý TUČEK.

    Přišly posily. Brácha je stále dezorientovaný. Chvílemi se vzpamatovává, ale chvílemi zase nevnímá. Neví pořád, kde je, co se děje, s kým tam je. Ví jen, že zbuchnul na křídle na zem. Nemůžeme ho naložit, řve jak Tarzan bolestí. Ja řvu na kluky z horské služby, ať si ku...a dávají pozor, ať mi nezabijí bráchu. Pomáhám jim. Honza řve bolestí, ale já mu říkám: "Vydrž Tučku, prostě se nedá svítit a my tě musíme naložit." Konečně je na nosítkách a ve stabilizované poloze ho vynášíme z lesa. Následuje odvoz do nemocnice.

    Návštěva. Naštěstí žádná žebra zlomená. Devátý hrudní obratel kompresně zlomený, posunutá pánev o cenťák. Zlomená levá lýtková kost a otřes dyně (to jako mozku), ale u Tučka jen mozkovny, teda spíše DYŇOVNY. Tuček už je dnes OK. No a teď si to celé shrňme.

Počasí:
    Totálně na PIKAČU, na lítání to nebylo. Ba dokonce ani na pouštění draka. Raději jsme měli nasadit laťky na nohy a jet dolů. Ani lyžovat se pořádně nedalo a my choboti jsme se pokoušeli létat.

Prostředí:
    Pokud jsi nikdy nelétal v horách a nestartoval na sjezdovce, tak to nezkoušej ve ztížených podmínkach. I za klidných a optimálních podmínek tě každý padouch pěkně vytřepe při přistání do lesního výseku.

Rady:
    Pokud ti někdo radí nelítej, stojí to za pikaču, tak ho POSLECHNI a nelítej. Ten člověk, co ti radí, je za A mnohem rozumnější než ty a nebo za B už má svou špatnou zkušenost.

    Sám jsem nevěřil a ani brácha, že nás něco takového může potkat a ejhle. Bum bác a bylo vymalováno. Jen doufám kluci, že vám na rozdíl od nás bude stačit tento článek a ne až vlastní smutná zkušenost. Můžu vám říct, že to všechno ještě dobře dopadlo, páč jak jsme bráchu našli, myslel jsme vážně, že umírá. Teď už je OK a v dubnu už bude moct zase lítat, pokud bude vítr na komoru do 4-5m/s. Jinak už podle jeho slov - NEPOLETÍ V ŽÁDNÝCH SRAČKÁCH ANI PIKAČU !!