Skončil náročný pracovní týden. Je sobota, sobotěnka. Počasí jedna báseň a vyloženě vybízí k provětrání rogala, těla i ducha. Cíl je jasný: tradiční Dětský den určený hlavně tělesně postiženým dětem z dětských domovů, který na soukromém pozemku v Šeborově u Velkého Meziříčí dokáží takto dokonale uspořádat piloti a příznivci LET klubu Velké Meziříčí.

    Let byl báječný. Vzdálenost 110km jsme postupně ukrajovali hodinku a čtvrt. Bez problémů. Přistávací plocha. Kdepak je? Nepřehlédnutelná. Polovina poseta pestrobarevnými postavičkami. Dětí jako smetí, nad nimi vyčnívající dospělí. Jejich ochranná ruka. Nezbytný letecký pozdrav všem a měkké přistání kousek od dětského ráje, hudba, balónky, vzduchem svištící bonbónky, opravdoví koně, přehlídka vozidel, jas v dětských očích.

    Po celodenním dětském rejdění přišlo na řadu večerní posezení dospělých organizátorů u táboráku a nekonečné povídání, jak jinak než na letecké téma.

    Nedělní ráno. Sluníčko, azúro, kdepak jste? Je čas myslet na návrat. Přípravy, loučení, vše se protáhlo do odpoledne. Nezbytný dotaz na meteo, na mateřské letiště a start. Let ubíhal klidně, v pohodě. Plných 54km. Co to? Jaká změna? Hlavou mi proletí odborný výraz lítačů - "sračky". Tak takhle to vypadá. Co a hlavně kam teď. Obletět, přeletět, podletět, nadletět? Nikdo se neptal, nikdo nečekal odpověď. Jsme v tom až po křídla. Nadhoz vpravo, pak zas vlevo, propad dolů, vzápětí nahoru. Budíky blázní, výchylky ručiček jsou až příliš velké. Srovnat se to v tom víru nedaří. Vteřiny jsou nekonečné, letová výška silně proměnlivá. Boj s živlem se zdá prohraný. Na co čekat? Není čas na hrdinství. Zatažení za rukojeť vystřelovacího padáku, rána a … vzápětí druhá. To byl kámen spadnutý ze srdce. Obrovská úleva po prohrané bitvě.

    Snášíme se k zemi, mírně pohupováni, bržděni záchranným padákem. Pestrobarevný obláček nad námi. Naše záchrana. Míjíme pás lesa a cesta vzduchem končí v mladém obilí. Tak a je to. Sedíme na zemi. Živi a zdrávi.



    Obhlídka stroje, zlomený příďák, kolo a teleskop na levé straně, padák leží kousek za strojem v měkkém obilí. Rogalo se země ani nedotklo, a tak je naprosto v pořádku. Co že nás to vlastně zachránilo - letecký záchranný systém aktivovaný raketou - GRS od firmy Galaxy z Liberce, umístěný kolmo na směr letu pod zadní sedačkou dvoumístného rogala. Té firmě patří naše poděkování za kvalitní výrobek a jeho bezvadnou funkci v době, kdy to bylo opravdu potřeba.

    Resumé: se záchranným padákem vždy a všude, v dobách dobrých i zlých, neb nevíte, kdy vás co může potkat a kdy jej budete potřebovat. Proto až pocítíte nutnost, bez váhání použijte. Zkušenost říká, že je účinný a že se to opravdu vyplatí.