Letošní sezóna se dostala do plného proudu a počátek jejího vyvrcholení byl ve znamení uspořádání úvodní části MČR. Po sérii zahraničních terénů brázděných v minulosti vzduchem i po zemi padla letošní volba na poněkud netradiční - avšak termicky osvědčenou - Černou Horu, nacházející se ve východní části Krkonoš.

    Termín konání byl stanoven na 2. - 7. června, tedy zhruba necelý týden poté, co se v této oblasti konaly závody Pre-PWC 2005. Z pohledu akcí ZL pak s týdenním odstupem od vydařeného vlekacího happeningu v Beskydech.


Čtvrtek 2. června
    První soutěžní den byl zahájen nezbytnou prezentací účastníků, zpestřenou kontrolou platnosti piloťáků, techničáků a potvrzení o uzavření povinného ručení ZK. Toto vše, společně s 200 Kč startovného, musela neohroženě vymáhat ředitelka soutěže - vždy obětavá Broňka Haničáková. Do závodu se tímto kvalifikovalo 33 pilotů. Po krátkém proslovu padl povel k organizovanému výjezdu na kopec, to vše z nepřeslechnutelných úst Dana Vyhnalíka, stále ještě úřadujícího mistra ZL ČR, reprezentanta ČR, vrchního inspektora ZL ČR, velícího důstojníka výpravy, nadporučíka paradesantu v záloze, a taky magistra (zcela bezděky některé další tituly neuvádím, ale i tak klobouk dolů a ruku na srdce...).

    Během první vlny vývozu narazila kolona vozidel u závory Správy KRNAPu na hlídkující vozidlo Městské policie. Jeho osádka nejen dle iniciál připomínala patrolu amerických MP (pozn.: čti "empíků") u některého z check-pointů před vjezdem do oblasti sunitského trojúhelníku. Z mého pohledu, docela úlet. Holt asi pořádek bejt musí, i kdyby v obecní kase na kanály nebylo. Jak by to vypadalo, kdyby Krakonošovi visel na každém stromě jeden rogalista bez disciplíny. Po prověření našich propustek ze strany neúplatného KRNAPáka a následném ztopoření závory nám již nic nebránilo v cestě vstříc dalším zážitkům z našeho visacího, avšak o to víc svobodného, létání. Počasí nám přálo, avšak laskavý čtenář nechť promine, údaje typu tlak, teplota rosného bodu apod. šly zcela mimo mne. Vybavuji si jen, že od 1500 m n. m. výše mě v mých bezprstých cyklistických rukavičkách děsně zábly pazoury, ale o tom až později.

    Poté, co došlo k zastínění okolí startoviště rozpaženými krovkami rogal, následovala více než formální volba rady pilotů vypisující soutěžní disciplíny. O tuto roli byl takový zájem, že kdyby snad kdokoliv z přítomných navrhnul samotného Otíka Lilienthálů, tak bychom si jej odhlasovali již v prvním kole. Ze zvolené rady vypadla z mého pohledu celkem rozumná "zahřívací" disciplína cílového letu JV směrem s přistáním na letišti Nové Město nad Metují.



    Po nezbytném nakrmení GPSek zeměpisnými souřadnicemi se vzdálenost cíle zjevila v hodnotě 41,3 km. Startovní okno bylo otevřeno od 13.00, avšak chvíli ještě trvalo, než se soutěžící rozhodli do toho v rychlém sledu naskákat. Po chvíli vypuklo nad "Černou" usilovné rojení s evidentní snahou nabrat co největší výšku k vyražení ze startovního sektoru. V druhé půli startovního pole pak odhodlání ke startům citelně opadlo, následkem čehož docházelo k selhávání zlatého startovního pravidla ulička-minuta. Odhodlání ke startům se však ocitlo na bodu mrazu po ukázce akrobatických figur Borise Kyrala, během které přihlížejícím doslova tuhla krev v žilách. Vše se nakonec v dobré obrátilo, Borisovo, vlastně tehdy ještě Sokolíkovo nebezpečně zmítající se éro dostalo po chvíli rozum a jeho pilotovi byla tímto shůry dána další z řady šancí k tak vzrušujícímu pobytu na tomto světě. Tato neplánovaná exhibice však nezůstala bez následků. Nejeden váhavých letec se následně rozhodl zabalit krovky svého křídla a dobrovolně se tak připravit o fascinující přeletové zážitky.