Krakow, v dávných dobách hlavní město a sídlo králů. Díky bohatství nedalekých solných dolů se mohlo rozvíjet do nebývalé krásy. Dnes je Krakov především kosmopolitním městem plným turistů z celého světa a centrum polské kultury. Prohlídku města začínáme na nábřeží Visly. Míjíme dračí jeskyni, kde podle pověsti žil drak. Opodál právě probíhaly závody juniorů na plachetnicích. Bylo zábavné sledovat snahy některých účastníku dostat se ve slabém větru proti proudu řeky. Zcela marně se snažil vyburcovat trenér svého favorita, ten mu pouze odsekl: "Vyskočím z lodi a zbytek doplavu!"









    Spolu se závodníky se po Visle projížděly vodní tramvaje, do večera máme času dost, tak proč se nesvézt. Z řeky není vidět historické centrum, které stojí kousek dál od řeky, ale nábřeží je pěkné, porostlé stromy a je na co se dívat. Určitě to stálo za to.









    Z tramvaje pokračujeme na Wawel, sídlo polských králů. K našemu překvapení jsme přišli na poslední chvíli. Muzea se zavírají už ve tři. Stihli jsme aspoň jedno, vybrali jsme si historické zbraně. Bohužel jsme byli trošku zklamáni. Ve vitrínách bylo ohromné množství mečů, palcátů, brnění, mušket a taky nádobí, ale chyběly zde podrobnější popisy. Pouze bylo uvedeno: "Meče XIV. století nebo meče XVIII. století." Ale takové podstatné údaje, jak se s mečem bojovalo, kolik vážil, kolik stál a hlavně kolik usekl hlav, tam zcela chyběly.

    Z hradu přecházíme na Hlavní náměstí (Rynek Glowny), které je obklopeno půvabnými uličkami starého města. Zrovna probíhal chodecký závod a díky tomu bylo náměstí zcela narváno. Z nabízených atrakcí jsme si vybrali vysokou věz Mariackého kostela se skvělou vyhlídkou na město a okolí. I dnes slouží na věži hasičská hlídka, hlídající požáry v okolí Krakova. Aby se hasiči na stráži nenudili, každou hodinu troubí na všechny světové strany.










    Po večeři na břehu Visly jedeme do aquaparku. Mají tam velké skluzavky, ale bazény jsou poměrně malé. Chvíli zvažujeme večerní koupání, ale cena je vysoká. Raději se vracíme do centra užít si noční život a vypít vínko na náměstí. Jak jsme byli poučeni městkou policií, je to zakázané.

    V noci ještě jedeme do kempu ve Wielizcce. Protože se nikomu nechce dívat do mapy, jedeme naslepo a samozřejmě blbě. Naštěstí jsme na to rychle přišli. Kemp je ale zavřený, a proto volíme spaní nadivoko. Přijatelné místo na přespání jsme našli až po půl hodině ježdění, je to tu hodně civilizované.