Je pátek 2.2. ráno a my stojíme opět v přístavu v Ceutě. Stojíme před úschovnou, kde po nás podivné individuum chce nehoráznou částku za naše létací ruksaky. Náš přítel Abdul nám opravdu dohodl speciální cenu. Nikdo už nemá moc sil na dohady a když individuum hrozí policií, platíme. V duchu si myslíme: "Zas nás dostali" nebo případně "polib si …"

Dobrá rada č. 7: "Nevěřte jim."



    Trajekt nás dopravil bez problému na evropskou půdu a my vyrážíme k dalšímu cíli naší cesty. Je jím městečko Santa Fe a lokalita Aqua Calimente - přírodní léčivý pramen horké siřičité vody. Sluníčko nás probouzí po včerejší oslavě znovu dobytí Evropy v olivovém háji a vydáváme se hledat prameny. Naše snaha, vůle a nezměrná trpělivost, která nám málem došla v komunikaci s místními sedláky, je korunována úspěchem. Po deseti dnech bez teplé vody se nikdo nemůže dosyta nabažit požitku z 50 stupňů teplé vody a proto v ní s několika Němci, Španěly, červeným vínem a německým likérem trávíme i celou noc. Všichni se radují, protože zítra vyrážíme konečně polétat do Sierra Nevady.



    Je neděle 4.2., počasí nám přeje a my stojíme ve 13:00 na kopci Monachilll, přibližně 30 kilometrů od Granady. Na startu příjemný větříček, který je cítit po termice. Někdo vyhnívá pod kopec, někdo se vozí v nepříliš silné termice a potom přistává znovu na start, někdo jenom okukuje. V tomto bohulibém počínání se den chýlí ke konci a my se rozhodujeme, co dál. Podle zpráv z domova se ke Španělsku od jihozápadu blíží ošklivá fronta a my troubíme k ústupu.

    Vyrážíme podél pobřeží na severovýchod do 350 kilometrů vzdáleného městečka Santa Pola, kde jsou terény na svahůvku nad útesy. Je to opravdu krásný terén, tak 200 metrů převýšení, útesy, krásná přistávačka na pláži dole, ideální větříček 5 až 6m/s, ale bohužel do zad. Jedeme dál a další zastávka až po 1500 kilometrech opět v Annecy a opět 4 až 5m/s do zad a zhoršující se počasí nás ženou domů.

    Je středa 7.2. 12:00, my vybalujeme na autobusovém nádraží ve Zličíně naše africké trofeje a svršky a svorně se divíme, kam se všechny ty krámy vešly. Každý se těší na tu svou drahou, případně drahého (jeden nikdy neví) a dumá, co jim vlastně odpoví na otázku: "Jaké, že to vlastně bylo?" Já odpovídám za sebe: "Náročné, zajímavé, poučné a každopádně dávám dohromady další výlety."



    Ujeli jsme přes 11 tisíc kilometrů. To, že jsme v Maroku nepolítali, nám nevadí. Potkali jsme mnoho zajímavých lidí, máme pěkné fotky, hodně vzpomínek a jsme zdrávi. Hlavně jsme zas trošku lépe poznali i sami sebe. Jestliže někdo chce jet do Maroka létat, ať se na mě obrátí, mám kontakty a rád poradím, jak na to.

Dobrá rada č. 8: "Cestujme a létejme."

Jirka Šrámek, 0603 803090, jsramek@chorche.cz.