|
Výstava jako taková je určitě dobrá a přínosná myšlenka; propagace ultralehkého a sportovního létání není nikdy dost. Avšak upřímně řečeno, letošní provedení výstavy VJONM mě příliš nenadchlo. Samotný areál opravdu stařičké Aerovky se od dob největší slávy ve 20.letech minulého století značně změnil do stavu znatelné zchátralosti a posazení oslavné výstavy moderního způsobu létání, jakým současné ultralehké hnutí je, do kulisy prastarého hangáru, kudy protahuje studený vítr, vytváří divadlo smíšených pocitů. Po ploše i v hangáru korzovaly střídmé skupinky lidí, zpravidla rodiny s dětmi nebo zjevní fandové létání a prohlíželi si asi třicítku exponátů a několik stánků, v nichž toho k vidění moc nebylo.
Do areálu jsem dorazil během sobotního dopoledne právě včas, abych shlédl vrcholnou exhibici ultralehkého vrtulníku, jediného v ČR. Vystupoval jsem z auta, když na ploše před hangárem roztáčel rotor žlutý OK-FHA-01, pilotovaný panem Ivo Brumarem. Po chvilce se zdvihl ze země a ve dvoumetrové výšce se přesunul nad travnatou plochu letňanského letiště, kde předvedl kousky, nad nimiž se tajil dech a o kterých jsem netušil, že jsou s vrtulníkem proveditelné. Krásně vykroužená zatáčka o 360°, ovšem pozpátku, rychlé couvání, otáčení kolem svislé osy za současného rovnoměrného posunu do strany; působivé byly i nízké průlety těsně nad zemí na maximální rychlosti. Při tom všem se zdálo, že na vrtulník snad ani v nejmenším nepůsobí silný severák, který za pošmourného a zataženého počasí od rána vál. Po exhibici pilot dovezl vrtulník nízko nad zemí před hangár, kde přistál a po vystoupení z kabiny sklidil zasloužený a obdivný potlesk.
Uvnitř hangáru zaujaly diváky některé novinky od výrobců UL letadel, zejména nový typ Sting od královéhradecké TL Ultralight. Expozice této firmy patřila také k nejlépe připraveným, elegantní mladá dáma poskytovala informace o firmě a zajišťovala projekci videa. Diváci mohli nahlédnout i do útrob konstrukce modelu křídla a osahat si Sting i známý Star.
K dalším zajímavostem patřila věrná replika školního kluzáku ŠK-38, s nímž se létalo ještě před druhou světovou válkou a dnes jej můžeme občas vidět létat nad Ranou. Uprostřed hangáru postával ne-ultralehký letoun Aero-45 s již proslulou imatrikulační značkou OK - KGB a při pohledu na něj muselo zjihnout srdce snad každému fandovi letectví.
|
Při okrajích hangáru bylo pár stánků, které bychom spočetli na prstech jedné ruky. Bohužel však připomínaly spíš prázdné papundeklové boxy, v nichž nebylo nic k vidění, a to včetně stánku LAA, která zastřešuje české ultralehké létání a na takovéto výstavě by zasloužila důstojnější a kolosálnější prezentaci. Měl jsem ale možnost nahlédnout do zákulisí přípravy stánku LAA - jeho tvůrce měl k jeho vytvoření jen několik hodin, takže z tohoto pohledu byl stánek vlastně nejlepší možný. Výtka by tedy měla směřovat k organizátorovi výstavy ...
Jinak jsem si připadal stejně, jako když procházím kterýmkoliv hangárem aeroklubového nebo ultralajťáckého letiště. Prohlédl jsem si několik letadel a… to bylo vše, co výstava nabídla. Venku ještě zaujal pravověrné plachtaře dvoumístný Discus o rozpětí 20 metrů, vyráběný v ČR. Maximální klouzavost 1:42 dosahuje při rychlosti 130 km/h a to jsou úctyhodná čísla.
Odpoledne předvedli letečtí modeláři z Rakovníka představení obřích modelů a jejich souboje z bitvy druhé světové války, včetně kulis budov, flaku, reprodukované dobové hudby a vůbec vkusné vzpomínky na české bojovníky RAF ve Velké Británii.
Pořádat nebo nepořádat podobné výstavy? Snad ano, ale asi trochu jinak. Oproti loňskému ročníku této výstavy tu chybělo jakékoliv zázemí, nebylo kde si odpočinout nebo posedět, občerstvení bylo jen v podobě jednoho stánku s buřty. Nikde žádná média, celkový dojem působil omšele a provinčně. Přímo se nabízelo srovnání s leteckým dnem loni v Příbrami, kam přišlo několik tisíc diváků a kde byl nabitý program atrakcemi včetně ultralehkých letadel, zněla hudba a celodenní akční moderování.
Do Příbrami se proto letos moc těším.
|
