Ráno se opět chystáme na Královku. Kontaktujeme další části expedice a pídíme se po předpovědi počasí. Pomalu zjišťujeme, že dnes bude docela foukat. S ostatními se potkáváme před vesnicí Šumiac a tady už je jasné, že nahoru nemá cenu vyjíždět. Kupodivu se část expedice nechává zlákat mým nápadem výletu na Hrhov.

    Další můj nápad na třicetiminutový výstup na start pěšky není akceptován, takže vyrážíme nahoru autem. "Cesta", jestli se to dá takto nazvat, byla delší, zato však méně schůdná. Chvílemi to vypadá, že poslední vozidlo tudy projelo koncem války. Naštěstí želva projede všude. Po startu nad Jabloňovem n.B. zjišťujeme, že přece jen fouká dost od západu, takže je dost těžké se udržet. Většina lidí je do půlhodiny na zemi. Měch dokonce s čestným doprovodem čmeláka, jehož pilot si chtěl na něj asi šáhnout.

    Sraz byl, jako obvykle, u benzínky v Jabloňově. Už jsme skoro chtěli odjíždět, když se přihnal místní šerif s otázkou: "Neniste vy tý volajaký rogálisti?" "Ne to nejsme." "No tak tý paraglajdisti….?" nevzdával to šerif. "Ano, paraglidisti jsme, ale už odjíždíme." "Dobre, tak sa odtialto odjebte!" dí šerif, "tu je to zakázané - chráněná krajinná oblasť." Odjebali sme sa...

    Na večírek jsme dojeli zbylou část expedice někde na půli cestě mezi Královkou a Breznem. Večírkujeme u čerstvě otevřeného hotýlku na úpatí hřebene Nízkých Tater, proto je zatím k mání jen lahvové pivo a nevaří se. Zato zaváděcí cena noclehu se sprchou za 150 Sk je pro některé z nás výzvou.

    Ráno v obavě ze silného větru na Královce vyrážíme na Podkonické Pleše. Toto velmi ploché startoviště vyhlíží dost nevinně, ale je strategicky umístěno jen pár kilometrů od začátku hřebene Nízkých Tater - Kozích Chrbátov. Úspěšnost startů a zachycení ve slabé termice je až nečekaně vysoká. Samozřejmě, neplatí to o všech pilotech, zejména o jednom nejmenovaném, který nám předvádí neuvěřitelnou škálu navztekaných scén nad vlastní neschopností při všech asi padesáti zkažených startech.



    Zvednout se do pracovní výšky pro přeskok na hřeben byla opravdu fuška. Nicméně se mi to nakonec daří a dokonce ve dvojici s Metudem, takže už se úplně těším na naši spolupráci na hřebenu. Bohužel, očekávání se nesplnilo, neboť Metud se při snaze nabrat výšku na hřebenu nechává snést příliš daleko za jeho hranu, kde to raději otáčí po větru. Škoda, musím se snažit sám.

    I když se to vysloveně nabízí, neletím dnes stopu přímo po hřebenu, ale využívám výživné kumuly poněkud více vpředu. Na hřeben jdu až v oblasti Chopku, kde jsem před chvílí zahlédl Kutmena, startujícího asi o půl hodiny dříve. V mocných stoupácích se lehce dostávám do základny, která je dnes, stejně jako ve středu, někde kolem 2400m n.m. Zachytávám ve vysílačce volání našeho jediného rogalisty, který se snaží komukoliv oznámit, že sednul na hřebenu a pokusí se "to" poponést a znova odstartovat (marně).

    Blížím se k obávanému sedlu Čertovica, na které jdu rovněž z mraku. Jenže... Jenže sedlo je to široké a výšky ubývá. Mířím k sedlu, kterým bych rád proletěl do předpolí. Modlím se aspoň za nějakou bublinu, která by mě podržela. Nebyla tam. Sedám nadávaje ve vyhlídnutém sedle, balím padák a chystám se dojít na Čertovicu a dostopovat do civilizace. A kdopak to nesedí na autobusové zastávce - Kutmen! (Cizí neštěstí potěší.) Škoda, mohlo to být dál, ale i tak to bylo asi 40 kilometrů.

    Večer už je znát vliv blížící se studené fronty od západu, což nám moc radosti nedělá. Ráno po menší přeháňce balíme a rozhodujeme se pro ústup na Straník. Třeba to tam bude. Nebylo, byly tam kongesťáky jako nad každým jiným kopcem. Tak jedeme něco pojíst a vymyslet nějaké koupání. Asi za dvě hodiny jsou bouřky, kam se podíváš, takže vyrážíme domů.

    Expedici jsme plánovali na pět dní a létali jsme tři. Ale i tak ji lze považovat za vysloveně úspěšnou. Za prvé se nám se Šikym podařilo alespoň částečně stmelit brněnskou a vzhledem k víceregionální účasti nejen brněnskou partičku a vyburcovat ji ke společné akci. A za druhé, a to je možná ještě důležitější, ukázali jsme lidem skvělá startoviště, na která by se sami asi nikdy neodhodlali vyrazit. Zejména pak "RollsRoyce" mezi kopci - Královu Holu. Tento terén jistě není pro každého, neboť zde fouká, i když nefouká a když už fouká, tak tady rozhodně víc. Což může možná některé odradit. Ale pokud zde odstartujete, jste odměněni skvělou šancí zdolat celý nebo aspoň značnou část hřebene Nízkých Tater.

    Rovněž startoviště Baranovo a zejména Pleše na druhém konci hřebene dávají podobnou možnost a jsou daleko méně citlivá na sílu větru.

    Doufejme, že tento počin přispěl k rozšíření repertoáru účastníků expedice co se terénů týká, aby nemuseli donekonečna stereotypně točit Straník, Javorový a Kobalu (ale komu to vyhovuje...).