Toho dne bylo vedro. To hnusné, lepkavé, stokami páchnoucí pražské vedro. Martin se probouzel po propocené noci, celý ztuhlý a vlhký myšlenkami na ni. Už několik nocí nemohl pořádně spát. Od té doby, co ji poprvé spatřil. Již při prvním pohledu v něm zašumělo mužné vzrušení. Ovládla ho nepřekonatelná touha, alespoň na okamžik, alespoň letmo se dotknout jejího těla. Dlouho nebyla žádná možnost, jak se k ní jenom přiblížit. Pak konečně nastala chvíle, kdy ji potkal samotnou v hangáru Nymburského letiště. Bylo horko, měla na sobě pouze malý kousek průsvitné látky, který v žádném případě nezakrýval nádherné křivky jejího těla. Naopak, ten rafinovaně, zlehka, jakoby nedbale přehozený kousek tkaniny jenom zvýrazňoval ony touhu vzbuzující tvary. Jenom tam tak stála, hleděla na něj svým vyzývavě cudným pohledem. Nevydala ani hlásku, nesnažila se zakrýt své odhalené boky. Martin fascinovaně hleděl na ty nádherné křivky, prohnutý pas, dlouhé štíhlé nohy. Ani jeden z nich se nemohl pohnout z místa. Snad v předtuše toho, co říkal nebo spíše křičel Martinův roztoužený pohled, rovněž mlčela a čekala. Nedokázal se ovládnout. Přistoupil k ní, položil horké ruce na její boky. Cítil krev ve spáncích. Začal rukou sjíždět níž po jejím hladkém těle. Vtom se ozvaly zvenku lidské hlasy. Martin i ona ztuhli napětím. Rychle se rozloučili pohledem, zklamaní, že nemohli prožít to, k čemu se schylovalo. "Ještě se uvidíme," hlesl Martin a vyběhl z hangáru. Ona za ním hleděla dlouhým, mlčenlivým pohledem.

    Dnes tedy měl nastat ten den. Dnes se měli spojit v jedno tělo, jednu duši. Martin nedokázal jíst snídani. Jako ve snách přijel na letiště, dobrou hodinu před dohodnutou schůzkou, vyděšený hrůzou, že by snad mohl přijít pozdě. Pak ji spatřil. Opět byla v hangáru. Opět osaměli. Tentokrát si dal na čas. Pomalu hladil její tělo, pomalu, pomaloučku svlékal oděv, který ji halil. Neprotestovala. Chvěla se touhou a vzrušením, stejně jako Martin. Odvedl ji ven, tak jak byla. Obnažená, dávajíc celému světu na odiv ty neskutečné, nadpozemské tvary svého těla. Byli sami. Nikde nikdo. Zde, pod širým nebem byla ještě krásnější než v šeru starého hangáru. Tiskli se k sobě, očekávajíc chvíle rozkoše a slasti, které přijdou každým okamžikem.

    Přestože oba netoužili po ničem jiném tolik, jako po vzájemném spojení, oddalovali onu chvíli v sladké sebetrýzni. Pak přejel Martin rukou po jejím boku. Nebránila se a zcela se mu otevřela. Nejprve zlehka, ale pak s prudkým heknutím do ní vnikl. Okamžitě ucítil palčivé horko jejích rozpálených orgánů. Nejprve prožíval onen ulehčující a okouzlující pocit, cítit její tělo kolem sebe. Pak po krátké chvíli vzájemného ohromení nastal výbuch vášně. Zcela automatickými pohyby dělal všechno, co ona potřebovala. Ona se na oplátku zcela odevzdávala jeho pokynům a vedení. Tak jako by nikdy nebyli jeden bez druhého, v naprostém souznění se odevzdávali jeden druhému. Dlouho se vznášeli v oblacích vášně nad skutečným světem, naprosto nerozlučně spolu spojeni, prožívali závratě z pocitů, které si dokázali navzájem dát. Po dlouhé době, jakoby neochotně, ale s pocitem naprostého uspokojení spolu spočinuli opět na letní tráve vedle letištní dráhy. Ještě chvíli Martin cítil teplo jejího nitra a pak se unaveně oddělil a ulehl na trávu vedle ní. Ležel na zádech a hleděl na pomalu se měnící oblaka na modrém letním nebi. Tolik vášně, touhy a uspokojení ještě nikdy nezažil. Přesto, že právě odpočívali po skončeném prožitku, již nyní toužil zkusit to znovu. Už věděl, že bez ní nemůže být. Musí ji mít jenom pro sebe.

"Tak co tomu řikáš?" usmívá se na Martina blížící se místní pilot, úsměv od ucha k uchu. "No jo, já vim, napoprvé jsme z něj tady byli všichni vodvařený!"
"Z něj?" nechápavě se ptá Martin.
"No jo, z něj, ze Zephyra!" směje se pilot dál.
"Proč se jmenuje zrovna takhle?" ptá se trochu ohromeně Martin, "při těchhle tvarech jsem myslel, že bude mít spíš dívčí jméno."
"Na pohlaví nesejde, hlavně že se máte rádi," chechtá se pilot dál. "Tak kdy si přijdeš zalítat příště?"
"Jak víš, že přijdu zase?"
"To je jasný, bez ní dlouho nevydržíš," pilot na to.
"Bez ní? Říkals, že je to on!?" diví se Martin.
"No jo, sakra, vono při těch tvarech mi na ni to chlapský jméno ňák nejde z huby," odpoví pilot.
"Jo, to chápu," říká Martin a zlehka hladí její krásně klenutý motorový kryt ...