Pondělí 29.9.2008
    Lůďánek zdraví všechny doma! Padák v pořádku, záložka přebalená, jen pár šrámů na ruce a noze. To nebyl on, který si dal base jump, ale ten druhý z nejvyšších Japonců, co známe.

    V noci se přehnal déšť, ráno zadekováno, přesto se necháme vyvézt na start vzdálený 20 km z Castela. Ti, co jedou pomalejším busem, se vyhnou menšímu mrholení na startu. Za chvilku ale zas praží slunce, jen task committee trvá nějak dlouho příprava. Vyčkáváme a po chvíli je na tabuli stejná trasa jako včera, tedy 49 km s jediným otočným bodem. Mezitím se nám to opět zadekovalo a startujeme na vítr totálně po kose, zezadu nebo za bezvětří.

    Tak jak nemáme rádi severní situaci na jižních startech v Alpách, tady se nám moc nelíbí ta jižní. Odvážné kousky předvádí nejeden závodník. Moc se do vzduchu nehrneme, když to tak sledujem ze země. Stále máme více výšky než mnozí ve vzduchu. Ale hodiny tikají a my těsně před otevřením vzdušného startu stepujeme s květákem na zemi.

    Mezitím to Tomík s Renčou vzali jinam než ostatní, okolo mohutné skály na návětrnou stranu a vyplatilo se. Mávají na nás zpod základny. Největší Gogole se pachtí proti větru vpravo podél hřebínku. Nad Castelem pořádně protahuje a tak driblujeme v bublinách a horko těžko se prosazujeme proti silnému větru. Zvednout se tady dá i z podlahy pod zamračenou oblohou, člověk nechápe, kde se to tu bere. Jen místní dravci nám ukazují, kde to je.

    Pole závodníku je rozeseto po trase dnešní disciplíny rovnoměrně. Smolíka si dnes vybírá Oslík, který to zapíchl hned pod startem, nedal snad ani kružnici. Na 20. kilometru končí Renča s Hančou a Šnajbym, my to natáhli ještě kousek dále. Já byl snad poslední pilot ve vzduchu v naději, že se to otevře a potlačím to. Podle posledních informací to asi desetičlenná skupina dotlačila téměř před pásku a sedla na 44. kilometru. Do čela celkového pořadí závodu se po dnešku dostal Francouz Benoit Bayon. O historkách z natáčení se dozvíme na připravované večerní párty, kam snad dorazí ze svozu všichni. Více zítra.