Neděle 12.8.2007
Po roce se zase vracíme do malebného kempu v Babnij Vrtu, jenž leží pod jednou z nejdominantnějších hor v Karavanských Alpách, pod horou Storžič. Čeká tu na nás 10 sudů plzeňské pramenité vody a výborné sudové vínko od paní domácí.
V sobotu se konal tréninkový den, nakonec však pouze ve zdolávání sudu piva a ve vytváření dostatečného množství přístřešků chránících před deštěm. Část závodníků proto přijíždí až ve večerních hodinách a přidává se k první části tréninku.
Dnes ráno v 8:45 nás ženou na briefing, kde se dozvídáme, že předpověď předpovídá základny ve třinácti stovkách, což je hluboko i pod nejnižším možným startovištěm. Přesto na Gozd už o půl desáté vyjíždí první skupinka a před jednou se dozvídáme trasu. Je to pendl po hřebeni 39,5 km dlouhý s přistáním v kempu. Task komise tak vybrala z důvodu pravděpodobných bouřek a přeháněk.
|

"Window is open!" křičí Masox, ředitel závodu. Týda, Jirka Dlask a Cooper se do toho vrhají, bojují a hnijí. My ostatní čekáme. Čekáme a najednou slyšíme startovní výstřely. Jsou ale bohužel shora z bouřky, která se přihnala zpoza hory. Mezitím posloucháme úsměvné historky o začátcích paraglidingu, o konstrukcích závodních padáků a způsobech řízení. Tak například dříve byl prý speed jako třmeny na koňském sedle, tedy každá strana jedna hrazdička. Když jste chtěli zatočit, sešlápli jste jednu šlapku a zabrzdili druhou stranu. A tak se točily stoupáky.
Nicméně po zaznění hromů se na startu ozývá "task is cancelled" a v zápětí se strhává panika, kdo bude dřív dole a nezmokne. Bouřka byla totiž skutečně blízko. Všichni bezpečně slétli, méně odvážliví a rozhodně rozumnější sjeli dolů auty a nyní sedíme v kempu a přemýšlíme, co s načatým odpolednem. Názory jsou odlišné, ale povětšinou to směřuje k zaplnění žaludku v první řadě a k pokračování v tréninku v řadě druhé.
|