Další den ráno po briefingu vyrážíme neskutečně krásným údolím od chaty směrem k úpatí Hochgollingu, odkud poměrně strmou kamenitou cestou až do sedla Golling Scharte (2326m n.m.). Posledních zhruba 200 metrů jdeme ve sněhovém poli, jsem tedy rád, že jsem před výletem navštívil outdoorovou prodejnu a zakoupil dobré teleskopické hole.

    V sedle fouká poměrně silný a studený vichr, rychle se tedy rozdělujeme na ty, kdo chtějí až na vrchol Hochgollingu a na ty, kdo chtějí sestoupit dolů k chatě Golling Hutte (1641m n.m.). Já se cítím dobře, a tak volím výstup až na vrchol. Počasí se výrazně lepší, je polojasno s kupovitou oblačností a základny mraků se zdvihají až ke 3000m n.m., nemůžu si tedy vrcholový rozhled nechat ujít. V sedle necháváme batohy a jdeme nalehko, což se ukazuje jako dobrý tah. Ve stěně jsou občas železné žebříky a schůdky, jinak se většinou šplhá po kamenech nebo traverzuje po svahu. V této roční době a nadmořské výšce právě kvetou zdejší kytičky (zejména azalky), které svou fialovou barvou příjemně oživují zdejší skalnatou krajinu. Přibližně po 90 minutách výstupu ze sedla si gratulujeme ke zdolání vrcholu. Hora Hochgolling (2863m n.m.) je totiž nejvyšším vrcholem pohoří Schladmingské Taury. Při výborné dohlednosti můžeme pozorovat celý masiv Nízkých Taur, Vysokých Taur, Dachsteinu a v dálce prosvítá také nejvyšší hora Rakouska Grossglockner (3789m n.m.).





    Sestup zpět do sedla zabere další hodinu a půl a odtud poměrně nepříjemným suťoviskem dolů do údolí až k chatě Golling Hutte (1641m n.m.), kde se ubytovávám a zakusuji se do wienerschnitzelu. Je krásné počasí, v podvečer volím krátký výlet k nedalekému vodopádu, kde chvilinku lezu na skalní stěně a kochám se krajinou.

    Další den 22.6.2003 je dnem odjezdovým, je tedy nutné si trochu přivstat. Jelikož volíme nejdelší variantu (cca sedmihodinovou túru) a je potřeba být v půl druhé v cíli, z chaty vyrážíme již v 5:30 ráno. Za jasného počasí a vycházejícího slunce šplháme až na náhorní plošinu Greifenberg Scharte, odkud je jen kousek k vrcholu hory Greifenberg (2618m n.m.). Zde jsme již okolo 8. hodiny ranní a šikmé sluneční paprsky nádherně vykreslují okolní krajinu.



    Od teď již půjdeme jenom dolů. Kocháme se a pomalu sestupujeme k jezernímu platu Klafferkessel v nadmořské výšce 2103m. Jezerní plato je tvořeno několika malými průzračnými jezírky obklopenými kamenitou pahorkatinou. Vše je neuvěřitelně krásné, ba si někdy říkám, že až kýčovité. V některých je možnost koupání, ale opravdu jen pro otužilce.