V zemi, kde zítra znamená již včera
    Každý pilot, ať už přijede na Tenerife poprvé nebo podesáté, by si měl rozhodně před každým prvním startem nejprve zajet prohlédnout příslušnou přistávačku. Díky čilému stavebnímu ruchu může být totiž nemile překvapen, když na místě ještě včera poměrně slušné přistávačky stojí zbrusu nová hala supermarketu, půjčovna aut nebo jsou na dříve rovnou plochu navezeny alespoň hromady suti a velkých balvanů. S velkou mírou pravděpodobnosti lze tvrdit, že např. přesně popsaná a zaměřená přistávačka pod startovištěm Taucho nevydrží ani rok.




A nejhorší jsou trpaslíci, ti vám vlezou všude
    Ostrov Tenerife je bez přehánění těžce zasažen moderní civilizací, podobně jako ještě mnohem více postižený ostrov Gran Canaria. A aby cvrkot turistů byl ještě čilejší, pendluje mezi oběma jmenovanými ostrovy superrychlá loď. Mořský příboj vyvrhuje na břehy plastové kanystry, prázdné láhve a podobné výdobytky moderní civilizace a na plážích jsou seřazena lehátka a slunečníky do pravidelných řad, stejně jako v kině.



    Půjčovny aut jsou na Tenerife skutečně v každém městečku a většina turistů ani jiné dopravní prostředky nepoužívá. Ceny za pronájem nejsou nijak závratné a půjčení automobilu Opel Corsa či vozidla podobné třídy přijde asi na 4000Kč na celý týden včetně pojištění. Dálnice na ostrově jsou sice ve velmi dobrém stavu, v okolí větších měst jsou však beznadějně ucpané a průjezd např. hlavním městem Santa Cruz během dne trvá skoro hodinu, a to prosím ve třech proudech jedním směrem. Kupodivu se místní řidiči včetně turistů chovají za volantem velmi slušně a ani ve složitých dopravních situacích nepropadají u nás tolik známé agresivitě. Dokonce ani žádné ťukání na čelo jsme za celou dobu našeho pobytu neviděli a že jsme často při bloudění na křižovatkách nebo v jednosměrkách předváděli věci. Všude na ostrově probíhá překotná výstavba, jejímž jediným cílem je další nárůst turistického ruchu a pochopitelně business s ním spojený.




Lešení s sebou nebrat
    Létání na ostrově Tenerife rozhodně nelze doporučit začátečníkům, na rozdíl od například italského údolí horské vesničky Castelluccio. Startoviště na Tenerife jsou sice většinou velmi slušná, o to horší je to však s přistáním.

    Některé pláže jsou velmi úzké, plné balvanů a zpravidla nafukované svižným větrem kolmo od moře. Ani slety z vysoko položených startovišť nejsou zase tak úplně jednoduchou záležitostí, jakou se na první pohled jeví. Ve výšce přes 2000 metrů nelze vůbec odhadnout, jak fouká v nižších hladinách a naopak. Přitom střihy větru dosahují i 180° a rozdíly v rychlostech přes 10m/s. Každopádně se vyplatí pozorně sledovat místní piloty a neostýchat se na cokoliv zeptat.



    Rozhodně je však třeba před návštěvou ostrova Tenerife varovat všechny rogalisty. Našli jsme pouze 3 přistávačky, na kterých dokáže zkušený rogalista posadit závěsný kluzák bez újmy na těle a na duchu. Přitom pouze na jedné z nich si může být jistý, že při svém bezchybně provedeném přistávacím manévru neurazí hlavy několika zahraničním turistům. Jako z udělání však právě v okolí této jediné bezpečné přistávací plochy pro rogalisty pod vulkánem Güimar probíhá hektická výstavba a je docela možné, že do roka a do dne i tuto přistávačku neurvale převálcuje lidská civilizace roku 2000, ve jménu zvyšování intenzity turistického ruchu a výhodného zhodnocování německého kapitálu.




Trajektem na další ostrov
    Takže nám nadešel předposlední podvečer starého roku 1999. Majitelé počítačových systémů se třesou, co bude pozítří ráno, ledničky normálních lidí jsou napěchovány šampaňským tak, že málem nejdou zavřít, dělobuchy a rachejtle připraveny v množství, odpovídajícím významu této události, zatímco my v klidu sedíme na molu v přístavu Los Cristianos na jižním cípu ostrova Tenerife a klátíme nohama nad pohupující se modrou hladinou Atlantického oceánu.



    Mhouříme oči před odleskem slunečních paprsků na vodní hladině a pozorujeme západní obzor, do kterého se zvolna noří rudý kotouč prosincového slunce. Tam někde v dálce na horizontu se má každou chvíli objevit bílá loď, která nás převeze na jeden z nejzápadněji položených Kanárských ostrovů - La Palma. Na ostrov turistikou zatím málo dotčený, na který nás po přečtení našeho článku o Lanzarote pozval náš přítel Winston. Na maličký ostrov bujné vegetace a hlubokých lesů, občasných dešťových srážek a spousty rozmanitého ovoce, divokých králíků a krásných děvčat (někdy i obráceně) a samozřejmě terénů vhodných pro létání. O něm tedy zase příště ...