Probouzím se do slunečného rána. Je třičtvrtě na sedm, první červnová sobota roku 2002. Po pečlivé předletové prohlídce a přípravě letadla usedám do jeho prostorné kabiny. Nahazuji, prohřívám motor, činím motorovou zkoušku. Konečně pomalu pojíždím na místo, odkud chci startovat.

    Maximální startovní otáčky, nohama držím směr, jemně přitahuji, následuje plynulý vzlet... Nasazuji na vypočtený kurs, sleduji okolí a ubíhající zelenou krajinu pod letícím strojem. Připojuji se k letošním účastníkům setkání pilotů a příznivců létání ultralehkých sportovních létajících zařízení pořádaném na Nymburkském letišti.

    S érem si pohrává dost svižný severní vítr. Jeho síla ani nárazovitost mě zatím neodrazuje, a tak pobízena přirozenou zvědavostí pokračuji a mířím svéhlavě ku zmíněnému cíli. Když na 123,475MHz ohlašuji finále dráhy dva sedm, dostávám cenné upozornění na boční vítr z pravé strany o síle pět až šest metrů za vteřinu, což mne povzbuzuje ke zvýšené opatrnosti při přistávacím manévru.



    Neúprosně kamsi a vlastně stále dokolečka pospíchající ručka časoměřiče ukazuje půl deváté ráno. Pojíždím na stojánku. Řadím se k letadlům, která zde již odpočívají poté, co šťastně dopravila své piloty až sem. Kolegové mne vřele vítají mezi sebe, stejně, jako každého účastníka již tradičně pořádaného sletu.

    Za přibližně čtvrt hodiny mi postupně telefonují dva aviatici, zda jsem na sletu v pořádku: prý zaslechli, že se zde cosi nepříjemného vyšetřuje. V oné chvíli telefonáty považuji za špatný fór. Ujišťuji oba volající, že vše je, alespoň podle informací, které zatím vím, snad v pořádku. Jenže to o ničem skutečně zatím nevím. Ukončuji druhý hovor. Vzápětí nato se k mým uším donáší strašná zpráva o leteckém neštěstí nestora nymburského letiště, pana Jaroslava Volejníka, který se před několika minutami zřítil se svým jednomístným ultralehkým letounem Zephyr. Nehoda poznamenává atmosféru a viditelně i náladu všech zúčastněných posádek sobotního sletu.

    V pravé poledne několik rychlejších ultralehkých strojů vzlétá směrem k pardubickému letišti, kde se účastní místní aviatické poutě. Přibližně za tři hodiny se vrací zpátky. Nárazovitý severák doprovází návštěvníky letecké akce po celý den.



    Procházím se kolem krásných ultralightů: se zaujetím si prohlížím například dolnoplošný jednomístný letounek B-612, jehož třílistou kompositovou vrtuli roztáčí dvoutaktní motor Rotax 447. Letadélko má zatahovací podvozek. Sleduji letové ukázky dvou vírníků přiletivších z letiště Milovice. Každé letadlo mi připadá něčím zajímavé.

    Například Šumák Ka-4 s dvoudobým Rotaxem a třílistou kompositovou vrtulí v tažném uspořádání pana Františka Altnera... dále okukuji dolnoplošného celokovového Zenaira CH-601 XL pana Chipa Erwina... kráčím kolem hornoplošníku Rainbow Jany Rosické, Hi-Maxe (poháněného motorem Trabant s řemenovým reduktorem) pana Petra Koláře. Krásný letoun je rovněž Qualt s motorem Max pana Fiama ze Slaného, W-1 Brouček se čtyřválcovým plochým motorem Praga D pilotovaný panem Vladislavem Vernerem, Moby Dick pana inženýra Václava Chvály, italský Sky Arrow... Se zatajeným dechem a touhou sleduji mé favority - typy TL-96 Star, P 220 ULR Koala, TL-2000 Sting carbon, Eurostar.

    Obdivuji elegantní celokovovou Sovu pana inženýra Milana Bábovky, Coru Václava Panenky, Storcha, Tuláky, Máju Jaroslava Gebharta, Mini Maxe, dolnoplošný ultralihgt Mat-20 pana konstruktéra ing. J. Matějčka se čtyřválcovým motorem Nisan Micra, letounek MH-10 přezdívaný "Tramvaj" pana J. Kysely, motorizované závěsné kluzáky ve stálém obležení jejich pilotů, JM-3 opatřený motorem Trabant bez reduktoru pana konstruktéra Jiřího Michaloviče, Vandráka s motorem VW 2000 pana Petra Votíka z Teplic, žlutého Pipera UL pana Honzy Jungra ze Žatce, Stratony, Jory, Condory, žluté Echo, bílého Golfa, červené dolnoplošné Asso... a všechny další nádherné stroje, sloužící nám, leteckým nadšencům k rekreaci a aktivnímu prožití volných chvílí.



    Hodinky na levém zápěstí zatím ukazují jednu hodinu polojasného odpoledne. Sedím pod bílým křídlem Stratona, volně se s kolegy bavíme o leteckých tématech a zážitcích, které nám přináší letošní sezóna a které si oživujeme z těch předešlých.

    Průběžně sleduji anemometr, vítr však stále příliš neustává. (V neděli jeho síla zůstává přibližně stejná, jen se pro změnu mírně stáčí a fičí od severozápadu.)

    Odpoledne a s blížícím se večerem většina účastníků pro dnešek naposledy nahazujeme motory a vytáčíme vrtule našich okřídlených strojů do maximálních otáček ku startu. Později se dozvídám, že o zdejší asfaltovou vzletovou a přistávací dráhu dnes údajně roztáčí kolečka celkem 217 ultralehkých letadel.

    Již nyní se těšíme na příští slet. Ze všeho nejvíc si přeji, abychom se tu za rok všichni opět ve zdraví setkali a následující slety se již obešly bez tragedií či mimořádných leteckých událostí.

    Nashledanou na dvanáctém sletu ultralehkých letadel na krásném letišti u města Nymburka v roce 2003. Upřímně Vám přeji všechna Vaše přistání šťastná.