Ráno přes cikánské ghetto Smižany po zelené na Soví skálu a do Čingova. Odtud po žluté vzhůru do kopce na okraj kaňonu Hornádu. Z Tomášovského výhledu mají být vidět i Tatry, díky sněžení ale nevidíme nic. Zdejší stromy jsou jehličnaté, již tedy žádné brouzdání listím. Přes Zelenou horu k hrdlu Hornádu. Zde se řeka spojuje s Velkou bielou vodou a slévá se do kaňonu Prielom Hornádu. Po modré k Podlesku, kde začíná to pravé dobrodružství - kaňon Suchá Belá.



    Nejdříve je cesta lehká, téměř pro důchodce. Sice pořád v řečišti, ale jen přeskakování z kamene na kámen nebo jednoduché lávky. Obtížnost ale stoupá. Podél Okienkového a Korytového vodopádu vedou strmé železné žebříky, ty jsou ale pořád relativně snadné. Nejhorší jsou dřevěné žebříky vedoucí přímo uprostřed průrvy. Není možnost podržet se skály nebo čehokoliv jiného, vše záleží na naší rovnováze (s těžkou krosnou na zádech ale nic moc) a šikovnosti. Navíc je dřevo buď kluzké, zmáčené vodou nebo přímo obalené ledem. Když víte, že venkovní teplota nevystoupí nad bod mrazu a vy nemáte kde usušit mokré věci, dáváte si opravdu dobrý pozor, abyste nespadli do ledového potoka. Okolo se pasoucí kamzíci se nám jakoby posmívají…







    Již za šera s posledními zbytky sil vybíháme nahoru na konec rokle. Jsme ne vrcholu Suché Belé ve výšce 968m n.m. Stan stavíme ve sněhu u lesa, noční teplota klesá tak k -10°C.

    Ráno po modré na Malou Polanu, všude asi 10cm nádherného prašanu. Přes Pilu do soutěsky Stredné Piecky. Zajímavostí je hlavně Velký a Terasový vodopád. Zpět na vrcholu Suché Belé a zkoušíme roklinu Malý Kysel, i když v protisměru (většina roklin má jen jednosměrný provoz). Pravděpodobně díky nedávné silné vichřici v cestě napadané obrovské smrky, kterými se musíme prodírat. Potok Kysel jsme tak téměř nezahlédli. Litujeme, že nemáme motorovou pilu k urychlení postupu.





    Přes namrzlé žebříky k Obrovskému vodopádu. Poté na Kláštorisko, kde jsou ruiny kláštera. Kempujeme na paloučku pod Tomášovským výhledem.



    Ráno vidíme množství cikánů, kterak kradou z lesů dřevo na topení (jak jde o práci, tak jsou všude), cestou kolem vojenského areálu až do Spišské Nové Vsi. Zde prohlídka historického centra města, návštěva putovní výstavy voskových figurín s názvem Lidské katastrofy a poměrně zdařilé expozice v místním muzeu o Slovenském Ráji.

    Nočním lůžkovým vlakem (kvitujeme s radostí, že jsme v kupé sami - je nám jasné, že po více než týdenním pohybu v jednom oblečení a nekoupání se, smrdíme) zpět do Prahy a poté na Ranou.






    A celková cena? Včetně dopravy, vstupů, jídla, nákupu informačních materiálů, suvenýrů a sýrů do 3000 Kč/os.