Předpověď počasí věštila na konec září poslední záchvěvy babího léta, proto rád příjímám nabídku přátel k výstupu na nejvyšší horu Německa, 2962 m vysokou Zugspitze. Na vrchol se dá vyjet dvěma lanovkami, jednou železnicí (zubačkou) nebo vyjít několika zajištěnými cestami. V našem plánu byl postup pěšmo severní stěnou až na vrchol, dále hřebenová túra na Alpspitze 2628 m a sestup zpět.




Pátek 29.9.2006
    Po nočním přejezdu z Prahy do Hammersbachu snídáme a připravujeme na parkovišti věci nutné k výstupu. Pěšina z Hammersbachu (753 m) vede zatím příjemně se zvedající lesní cestou podél potoka až k soutěsce Hollentalklamm.

    Celá soutěska je poměrně dlouhá a velmi pěkná. Cesta vede střídavě po visutých chodnících nebo skrze tunely, okolní scenérie je plná zařízlých skalních masivů, valící se vody a občasných vodopádů. Průrva končí nedaleko chaty Hollentalanger Hutte (1379 m), kde je možno se občerstvit.







    Pokračujeme podél, v tomto ročním období vyschlého řečiště potoka až k závěru údolí, kde po krátkém strmém úseku začíná zajištěná cesta, a to hned zostra - 20 m vysokým žebříkem ("Leiter") a posléze efektním traverzem po ocelových kolících ("Brett"). Na obou místech je dobré mít ferrátový úvazek. Dále se stoupá přes suťovisko ledovce, zpočátku plné kosodřevin, která s přibývající nadmořskou výškou pochopitelně mizí.

    Atrakcí je půlhodinu trvající přechod ledovce Hollentalferner, plného menších ale hlubokých trhlin. Máme štěstí, ještě nenasněžilo a tak jsou trhliny v ledovci dobře patrné. Mačky dodávají pocit jistoty, cepín jsme nepoužili. Po přechodu ledovce jsme na začátku dalšího zajištěného úseku, který v podstatě trvá až na vrchol, dle individuálních schopností se dá zvládnout za 2-3 hodiny. Začátek je poměrně náročný, několik metrů obtížnějšího lezení, dále již zajištěná cesta stoupá v serpentinách až na vrchol.







    Krátce po 16:30 jsme na vrcholu Zugpitze 2962 m, který tvoří skalnatý výběžek se zlatým křížem. Máme za sebou 2210 m převýšení a při polojasném nebi vychutnáváme výhledy na okolní pohoří a vrcholky. Poblíž vrcholu se nachází plošina, kterou zabírá několik budov (muzeum, výzkumná stanice, meteorologická stanice, stanice lanovek, restaurace, obchod...). V příjemné dřevěné restauraci na vrcholu posléze zapíjíme úspěch výborným červeným vínem, kdy po vypití několika lahvinek nám chatař přiznává množstevní slevu. Bivakujeme pod širákem na vrcholu.