Už dva roky mám naplánovaný FAI trojúhelník nad v Česku nejlépe na jihozápad orientovanými svahy Krkonoš a Ještědu. Trojúhelník jsem si nakreslil na počítači s přesnými rameny 66, 42 a 42 km tak, aby byl co nejvíce na severu, ale aby jeho OB ještě nezasahovaly do 5 km široké příhraniční nahlašovací zóny. Už mockrát jsem se o něj marně pokoušel a když jsme pro bouřky nelétali o víkendu, na úterý 11. června 2006 hlásili slabý jih a od středy mělo zase bouřit, rozhodl jsem se. V devět jsem požádal ředitele o půlden volna, v deset se sešel s Honzou Sokolem a Petrem Benešem u výpadovky z Prahy na Černém Mostě a v půl jedné jsme stavěli éra na startovišti na Černé hoře v Krkonoších. Mraky jely trochu rychleji, než je na trojúhelník třeba, ale přesto deklaruji svědkovi Sokolíkovi úlohu 150 km FAI a startuji pod točícího padáčkáře do 2/8 vatových kumulů.

    Kupodivu zpočátku nemůžu najít lepší stoupání než 1.5 m/s a sleduji, jak se pode mnou Petr taky pomalu zvedá a naopak jak Sokolík rychle vyhnívá a jde na restart. Konečně nalétnu na západní holině Černé hory pětimetr do základny ve 2500 m a mažu cik-cak od vatičky k vatičce přes Špindl, Mísečky, Rokytnici, Vysoké, Černou Studnici, Jablonec a Liberec. Neklesám pod 1900 m, ale stoupání jsou do 2 m/s a s obavou sleduji hodinky. Přitom fouká 150° do 12 km/hod, a tak vlastně zatím letím po větru. Trochu jsem se zabořil před Ještědem, ale nad Vápenicí chytám trojku a dotáčím základnu ve 2300 m. Dál to půjde ztuha. Potřebuji letět ještě 15 km na SZ po hřebeni malého Ještědu za Jítravu, ale tam je momentálně stín z velkého rozpadajícího se mraku a svahy tam jsou obtékané. Přesto vyrážím a v zesíleném klesání se zabořím až pod úroveň zalesněných svahů. Odlétám raději nad zrající obilí a naštěstí se zvedám v sílícím půlmetru. Zde je snos větru opravdu nepříjemně silný a než se probojuji před Rašovku, pěkně mě zdrží.

    Další otočný bod leží za Troskami a tam se při JZ větru létá přes Frýdštejn a Kozákov. Dnes volím raději přímý kurz přes Turnov, kde dotáčím v metru poslední vatičku a dál je úplně vymeteno. Termika neskončila, jen klesly dostupy v rovinách a tak beru vše nad 0.3 m/s s dostupy do 1900. Snad na pětkrát točím z 1400 do 1900 s větrákem s německou imatrikulací a konečně oblétám druhý otočňák.

    Točím na severovýchod k Žalý. Letím teď skoro po větru. Od Lomnice nad Popelkou zesílily stoupáky na 0.8 m/s a dostupy na 2050. Na čtyři stoupáčky se blížím ke Krkonošskému předhůří, kde zdálky vidím kumuly. Ale ouha, mraky jsou jen nad centrálními hřebeny až u polských hranic. Přesto nadlítnu s 1500 v 18:00 nad Žalý a je tu jako vždy trojka do 2350.

    Hlásím klukům, že doletím a oni mne uzemní tím, že auto je nahoře, oni dole a nahoru už nic nejede. Nezbývá mi, než po 5 hodinách ve vzduchu přistát s větříkem v zádech do protisvahu u Sokolské boudy, zabalit to nahoře a sjet pro kamarády dolů. Jsem utahaný, ale šťastný jako blecha. Do poháru ZL mám letos už třetí FAI trojúhelník (110, 113 a teď 150 km) a vedu o parník.