Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do pořadí.


Pilot: Lavičková Jitka, 140 00 Praha 4, V Rovinách 27
Kluzák: AXIS Vega 2 S
Datum letu: 11.9.2008
Startovní bod: Všechov
1. otočný bod: Chýnov
2. otočný bod: Sezimovo Ústí
Cílový bod: Všechov
Ulétnutá vzdálenost: 26.2 km (FAI trojúhelník)

    Opět to vypadá na pěkné počasí, kluci hlásí, vezmi si na zítra volno. Beru dovolenou a vyrážíme na Všechov. Jelikož je téměř polovina září, bude to asi jedno z posledních slušných polítání. Rozhodně bych nečekala, že můj nejlepší výkon z celé sezóny. Ale nepředbíhejme. Od Scorpiho jsem dostala za úkol uletět minimálně dvacet bodů. Říkám si, hmm, když si vezmu ve všední den dovolenou a vyrazím na odviják, tak se nikdy nechytnu a moc nepolétám, skoro jak prokletí za to, že ostatní makaj a já ne.

    Po prvním vleku už to vypadá, že to dopadne jako vždy, ani ťuk, samé klesáky a to tak, že se mi nepodaří doletět ani na start, na začátek dráhy a musím pěkně pěšky. Říkám si, dám ještě jeden vlek a kašlu na to. A hle, ono se zadařilo a dokonce za polovinou dráhy jsem se předpisově vypnula ve stoupáku.

    Sice nikterak silné stoupáky toho dne nebyly, měla jsem dojem, že stále točím nějaký půlmetr až metr a celou cestu jen točím. Podaří se mi vyškrábat asi do patnácti stovek a letím za klukama. Do vysílačky slyším, jak se Manci s Pájou dohadují, kudy to letí. Asi po deseti kilometrech je vidím před sebou, dotáčím další mizernej stoupák a koukám, jak Ondra dost ztrácí. Jelikož jsem asi 15 kilometrů od letiště, tak si říkám, to by mi mohlo stačit, na jistotu to otočit zpět než třeba za dva kilometry nic. Navíc jsem nikdy pořádně v okolí nepolétala, tak proč to nezkusit kolem dokola a prohlédnout si, kudy že to vede ta dálnice od Tábora a jak vypadá město a okolí.








    Dávám si směr Sezimovo Ústí, protože ale bokem od Tábora začínám vyhnívat, tak opět přichází promlouvání a prosby k mráčkům, že mě tam nemůžou nechat a ať mě pošlou alespoň drobný stoupáček. Přeci nechtějí, abych šla pěšky. Znáte to, člověk tvor věčně nespokojený, když hnije, tak se modlí alespoň za půlmetr a pak, když točí už dlouhou dobu ten půlmetr, tak si říká, a proč to nemůže být více, takhle se děsně nadřu.

    Dotáčím, co to dá, něco málo fotím a po pár fotkách zjistím, že se mi asi podařilo nastavit nějaký divný režim na focení či co, že foťáček neposlouchá, jak má. Nějakým záhadným způsobem se rozbil, ale fotka z něj je to zas zajímavá.

    Po dvou hodinách se vracím zpět na letiště, sice bych ještě polétala, ale nějak se nedostavují dostatečné stoupáky, a tak spokojená přistávám uprostřed dráhy, kde právě kluci balí tandem. Ostatně, co bych vlastně v polovině září po čtvrté hodině chtěla, že?

    Byl to moc pěkný den, sice to hodnotím jako takové "šudlání" malých stoupáků, ale zas příjemné polítání a také příjemné seznámení s novým padáčkem. A navíc, což bych vůbec nečekala, že to bude můj nejlepší výkon sezóny, co se bodů týče. Dokonce to moje polétání vykreslilo takovou malou pěknou faiu. Takže příště jen se nebát rozhodnout letět dále a více.


 Návrat na domovskou stránku