Na Rané na parkovišti pod Skleníkem jsem něco po půl jedné koukal, jak některé alegorické vozy již brousí kopec. Chci se k nim taky přidat, tak svižně pakuji svoje nádobíčko. Vtom však přes víko otevřenýho kufru auta zmerčím rogalistu, jak si to pěkně pikuje na přistávačku. "Aaá, tak to už asi nebude přistávačka", komentuji jeho poněkud poddimenzovaný rozpočet na přistání. Vypadá to, že si vybral měkké oraniště pod motokrosem - "... a sakra, oraniště to taky nebude !". To už sleduji, jak se deltaplán rychle stáčí přímo k parkovišti. Z ksichtu vykuleného pilota je vidět, že se mu situace vymkla z rukou a snaží se přistání utavit těsně před parkovištěm. To ale není dobrej nápad přistávat z kopce! Nešťastný rogalista na to taky přišel, ale už je sakra pozdě. "Kurvaaaáá, neeeeeéé ...", ječí na posledních metrech. "Praaáásk!", napálil to přímo do zadku Citroenu kousek ode mě. Běžím k tomu, co zbylo po rogalu, snad ještě něco zbylo i z rogalisty. K mému překvapení jsem místo krvavé skvrny našel pilota pouze mírně v šoku. Odepínám ho z karabiny a sleduji míru jeho poškození. Ujišťuje mě, že je OK. Doporučuji mu návštěvu doktora (kvůli možnému vnitřnímu zranění), ale on namítá, že prý do toho auťáku narazil přímo hlavou. Helma i nadvakrát zlomená trubka od křídla tomu skutečně odpovídá.

Pod zrušeným rogalem jsem pak našel ještě jednu osobu. Německá turistka, která ještě před chvílí spokojeně konzumovala ze svého stolečku, vystrčeného z karavanu, valila ksicht, jak se její nádobíčko s dobrůtkami proměnilo v hrobeček střepů a kaše. Navíc se její vchod do karavanu během chvilky vkusně zastřešil plachtou z rogala. Svůj šok řešila po svém. Beze slov a ječení v klidu vytáhla smetáček a lopatičku a přesně v duchu germánské pečlivosti všechno uklidila. Kromě materiálních škod celkem šťastný konec (i jinak strnulí policajti se tomu při sepisování protokolu zasmáli). Méně se však radoval majitel zánovního Citroenu - zdeformovanej blatník, rozkřáplej nárazník a vysklený koncový světla.