Počasí v ČR
Praha
Brno
Ostrava
Kalendář akcí 03/2024
PředchozíDalší
Po
Út
St
Čt
So
Ne
26
27
28
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
REKLAMA
Vaše produkty na SkyFly?
V této rubrice se nachází seznam leteckých nehod a incidentů, které se udály né jen na území ČR. Jedná se o nejstarší a nejrozsáhlejší databázi nehod, která vznikla na tomto webu od roku 1999. Nejedná se ale rozhodně o žádnou Černou kroniku ani jakési morbidní senzace. Zažili jste nějakou nepříjemnou nehodu? Rádi ji zveřejníme do 2 pracovních dnů (samotřejmě zdarma).
VYHLEDÁVACÍ FORMULÁŘ
Zajímavosti na SkyFly - 3/2022
Pilotní výcvik – Nouzová přistání II.
Přelety - vaše příběhy z létání
Letecká nehoda ❯ Paragliding
Autor nehody: Bukač | Název nehody: Lanovka na Lukové - Chopok
10.01.2003

Výprava ve složení dvě děvčata a tři piloti kluci se vydala 28. prosince 2002 na Slovensko na Chopok, protože v květnu jsme zde neskutečně polítali. Já - Jakub zvaný Bukač, brácha Jan zvaný Tuček a kamarád Tomáš zvaný Bzuk. Nyní vyzbrojeni Céčkovými bruskami se značnými abstinenčními příznaky jsme se vydali na Chopok znovu v domění, že se historie bude opakovat.

Předpověï počasí ale byla všelijaká a jak jsme se blížili k Liptovskému Mikuláši, byli jsme stále víc skeptičtí. „No nic,“ řekli jsme si po příjezdu kolem 14:00, „vydáme se hned na Chopok k lanovce na Lukovou.“ Kupujeme jednu jízdu nahoru - mimochodem oproti létu zdražili jednu jízdu z původních 60SK na 100SK, docela slušný nárůst. Jenže už v půli cesty jsme věděli, že silný boční vítr nám rozhodně neumožní startovat. Navíc nějakých mínus 8 stupňů.

Vyjeli jsme tedy na Lukovou, zachumlali se do oblečení, nasadili helmy, aby nám neumrzly ušiska a vydali se pěkně pěšky dolů. Ovšem Tučkovi trošku šiblo a že bude startovat. Vítr tak silný, že mě shodil s batohem na zem, jen jsem se pokoušel vstát. Nechali jsme Tučka Tučkem a já s Bzukem jsme šli dolů.

Po čtvrthodině chůze nás to přestalo bavit, tak jsme sklouzli po zadku až do půli sjezdovky. Vítr docela ustal a chvílem foukal tak trojkou na komoru. Po 30 minutách chůze a 20 minutách přípravy se mi podařilo odlepit od země a všechno to začalo. Odstartoval jsem téměř ve wingoveru, letěl jsem sjezdovkou mezi stromy dolů. Sjezdovka byla široká tak stěží na padák a třičtvrtě - mám dvacetsedmičku. To, co mi Mac Heaven předvedl, ale stálo za to. Vůbec jsme ho neviděl nad sebou - tu letěl nalevo ode mě, tu napravo ode mě, tu mě "jemně" předbíhal, sem tam se někde opozdil a já na něj "čekal". Po asi tak pěti až šesti wingoverech ve výšce do deseti metrů nad zemí a po jednom "česání šišek", kdy jsem asi tak 40cm ucha urval trošku jehličí a šišek ze smrku, se mi podařilo ho jakž takž dostat nad sebe a ustálit ho v nějakém letovém režimu. Konečně jsem vyletěl z turbulentního výseku, řidičky téměř pod pasem. Zde musím pochválit vynikající letové vlastnosti Mac Heavenu a také zdůraznit, aby kluci lítali pořádně dovážení, protože na stabilitě se to hodně odrazí, na rychlosti také a pak jde víc "přiškrtit". No nicméně po vylétnutí z výseku se mnou ještě párkrát pořádně zatřepal. Největší deformace byla při jednom opravdu pomalinkém téměř wingoveru, kdy mi "ustřelila" tak třetinka levé části. Ale v pohodě, vše dopadlo dobře a přistál jsem. Ruce i nohy se mi třepaly, páč jsem měl pocit, že já neřídím Maca, ale Mac řídí mě – teda téměř. Ale jak říkám, dal si říct.

Nicméně druhý den - obdobná situace. Absťák jako prase, počasí ale ještě horší než to prasátko. Opět v půlce sjezdovky pokoušíme já a brácha osud, a to doslova a do písmene. Počasí bylo takové, že by nepovolili start ani raketoplánu Challenger. Akorát zleva to foukalo v nárazech snad ještě silněji než včera. Ale znáte to - ten pocit, kdy je toho adrenalinu v krvi víc než normálně. Navíc jsem si připadal jak strašný hrdina a nesmrtelný po včerejším výkonu - bylo to opravdu umění udržet to křídlo tak, aby letělo ve směru sjezdovky - můžu vám říct, že jsem byl pěkně zadýchaný, jak jsem tahal za řízení a vykláněl se v sedačce.

No zpět k příběhu. Vpředu já s pokusem nahodit Heaven RX, za mnou brácha s pokusem nahodit Avax RX. Sem tam nám foukl nějaký vítr na komoru, tak jsme to zkoušeli nahodit. Já jsem už byl metr nad zemí, když tu se mi totálně sesypalo celé křídlo poryvem. Druhý pokus nic, třetí nic. A teï to začalo stabilně foukat na komoru, takova slabá dvojka. řvu na bráchu – STARTUUUUJ, páč můj padouch byl v blíže nedefinovatelném tvaru. Brácha udělal rozběh, Avax RX (děkujeme Ondřeji za famózní křídlo, ovšem klukům z Rožnova patří náš dík také) šel poslušně nahoru, bráchovi ale ujela noha a už se vezl po zadku po sjezdovce jako na snowboardu. To mu dodalo rychlost a vystartoval po prdeli, docela elegantní start. Zde podotýkám, že je to i oblíbený způsob jeho přistání, nejen startu. To píšu schválně, aby se naučil vysouvat podvozek při přistání.

Ale teï začala ta pravá rošáda. Avax je do 120kg. Brácha letěl jen na 110. Přišel pravý téměř půlklap, ale ani nestačil klapnout a už se zregeneroval. Hmm, kdejaké ÁČKO může závidět regenerační schopnosti erixovému Avaxu. Pak pravý třetinoklap - jen jsem stačil zaregistrovat, že brácha ho škudlí na půlku. Pak najednou opravdu silný poryv zprava, podle slov bráchy to bylo, jako by do něj narazila LIAZKA v osmdesátce. Můžu vám říct, že i zespodu to vypadalo fakt drsně. To je poslední, co máme na pásce. Pak jsem viděl, jak ho to zfoukává doprava nad stromy, kam jsem už neviděl. Dále už jen cituji bráchu:

„Nevím co se ku...a stalo, najednou do mě narazila LIAZKA, vzpomněl jsem si jen, že mám brzdit, ale ta svině na nic nereagovala. Asi jsme ho přetáhnul, fakt nevím, páč jsem ho viděl přede mnou, za mnou a pak už jsem ho neviděl vůbec. Prostě mi Avax zmizel a nechal mě ve vzduchu samotného a já se sám začal bát. A tak jsme šel raději k zemi - i když nedobrovolně. Pamatuji si jen, že jsem viděl blížit se stromy opravdu závratně rychle. V době, kdy mně ten Jidáš někam utekl, jsem mohl být tak patnáct metrů nad korunami a už jsem si vyhlížel pěkný smrček, kterého se chytím. Ku....a nějak to nevyšlo! Křach!! Rána jako prase. Paráda, mám s sebou krásný vánoční stromeček, přerazil jsem korunu asi tak 10cm širokou. Škoda, že je po Vánocích, zadarmo tak krásný stromek. Ale noha bolí jako prase. Padám, už vím, že je zle. Proletěl jsem korunami, pořád žádný odpor ze šňůr. Ku…a, kdy už to zastaví?! Tak moc chci viset v sedačce klidně 10 i 15m nad zemí, jen ne na zemi. Bum!!! Nevím, co se děje, kde to jsem, proč tu jsem, co se stalo. Co mám dělat? Nemůžu dýchat, musím se nějak rozdýchat, nejde to. Nemůžu se ani hýbat, noha bolí jak prase, žebra, celý hrudník, záda. Nedýchám krvavou pěnu?? Jestli jsem si zlomeným žebrem nepropíchnul plíci. Můžu hýbat prsty na rukou? Zkouším - paráda funguje to! Můžu hýbat prsty na nohou? Také paráda, také to funguje. Kde to ale ku...a jsem a proč mě všechno tak pekelně bolí. Už dýchám, sice špatně, ale neudusím se.“

Mezitím jsem já kráčel s Bzukem a holkama dolů sjezdovkou. Najednou ke mně přifrčel maník na lyžích z horské služby a říká: "To patří k vám ten kolega, co před deseti minutama letěl?“ říkám jo, patří. A on na to, že visí ve stromech. Hmm, tak večerní lyžování nestihneme, páč bylo kolem čtvrté a říkal jsem si, že vyřezat Avaxe ze stromu bude tak minimálně na tři hoïky.

Sešel jsem dolů a páč se začalo šeřit, tak jsem zašel za horskou službou a řekl jim, že mi brácha visí ve stromech. A teï přišel ten šok - oni říkali: "My víme, už jsou tam u něj kluci. Je celý dolámaný.“ říkám: „Jak dolámaný?“ A ten pán mi jen ukázal na záda, hrudník, nohy a říkal prej žebra, záda, nohy, prej všechno. Ku…a, řekl jsem si, to není možné. Ihned jsem se rozběhl za našima žabkama a říkám jim, že je brácha celý dolámaný a na nic nečekám a utíkám s Bzukem směrem, který mi ukázala horská služba. Prodíráme se houštím a už jsme v lese a vidíme světýlko. Vidím viset žluté erixo na stromě, vidím bráchu. Bílý, třepe se, nepoznává mě. Nemluví, jen chrčí. Nemůže nic. Sedí u něj maník z horské a čeká na posily. Brácha má na sobě termodeku. Mluvím na něj: „Tučku, Tučku, ku…a co je ti?? Můžeš hýbat rukama a nohama?“

Brácha mě konečně poznává a reaguje: „Nelétej Bukaču, stojí to za pi...u. Zabiješ se.“ říkám, že nejdu létat. Brácha jen chrčí a prosí, ať mu dáme něco, co je na bolest. Že je to neúnosné, navíc je devět dní po operaci slepáku laparem a bolí ho teda nejen hrudní koš a noha, ale i celé břicho – navíc dostal ránu do dyně, takže i dyňa. Boli ho tedy vlastně celý TUČEK.

Přišly posily. Brácha je stále dezorientovaný. Chvílemi se vzpamatovává, ale chvílemi zase nevnímá. Neví pořád, kde je, co se děje, s kým tam je. Ví jen, že zbuchnul na křídle na zem. Nemůžeme ho naložit, řve jak Tarzan bolestí. Ja řvu na kluky z horské služby, ať si ku...a dávají pozor, ať mi nezabijí bráchu. Pomáhám jim. Honza řve bolestí, ale já mu říkám: „Vydrž Tučku, prostě se nedá svítit a my tě musíme naložit.“ Konečně je na nosítkách a ve stabilizované poloze ho vynášíme z lesa na sjezdovku. Následuje odvoz do nemocnice.

Návštěva. Naštěstí žádná žebra zlomená. Devátý hrudní obratel kompresně zlomený, posunutá pánev o cenťák. Zlomená levá lýtková kost a otřes dyně (to jako mozku), ale u Tučka jen mozkovny, teda spíše DYňOVNY. Tuček už je dnes OK. No a teï si to celé shrňme.

Počasí:
Totálně na PIKAČU, na lítání to nebylo. Ba dokonce ani na pouštění draka. Raději jsme měli nasadit laťky na nohy a jet dolů. Ani lyžovat se pořádně nedalo a my choboti jsme se pokoušeli létat.

Prostředí:
Pokud jsi nikdy nelétal v horách a nestartoval na sjezdovce, tak to nezkoušej ve ztížených podmínkach. I za klidných a optimálních podmínek tě každý padouch pěkně vytřepe při přistání do lesního výseku.

Rady:
Pokud ti někdo radí nelítej, stojí to za pikaču, tak ho POSLECHNI a nelítej. Ten člověk, co ti radí, je za A mnohem rozumnější než ty a nebo za B už má svou špatnou zkušenost.

Sám jsem nevěřil a ani brácha, že nás něco takového může potkat a ejhle. Bum bác a bylo vymalováno. Jen doufám kluci, že vám na rozdíl od nás bude stačit tento článek a ne až vlastní smutná zkušenost. Můžu vám říct, že to všechno ještě dobře dopadlo, páč jak jsme bráchu našli, myslel jsme vážně, že umírá. Teï už je OK a v dubnu už bude moct zase lítat, pokud bude vítr na komoru do 4-5m/s. Jinak už podle jeho slov - NEPOLETÍ V ŽÁDNÝCH SRAčKÁCH ANI PIKAČU !!

Sdílej nehodu:
Kontakt
SkyFly, Czech Republic
Web: www.skyfly.cz
Slety a srazy - nejbližší termíny akcí
CZ
| 27.04.2024 - Den ve vzduchu 2024
CZ
CZ
Seznamka - pro všechny, kteří někoho hledají
srdce
srdce
srdce
Vaše názory jsou pro nás důležité! Pokud máte nápady, připomínky či zlepšující tipy, rádi je vyslyšíme. Naše adresa: skyfly@skyfly.cz
Průnik do třetí, vzdušné dimenze převyšuje veškeré ostatní mátožně šedivé lidské klopýtání, které je s touto bohulibou činností hrubě nesrovnatelné. |
| © 1998-2024 SkyFly