Nevím, zda jde zrovna o nehodu, ale když jsem četl předchozí příběh, rozhodl jsem se napsat ten svůj. Nelétám dlouho - od dubna 2008 na Rodeu 115 a MC Trend III. Školu jsem dělal u Jožky Káčera a fakt jsem rád! Vřele doporučuji! Při každém startu mi zní v uších příkazy, Které Jožka dával do vysílačky a pořád jsem ve střehu. Myslím, že mám pořád co zlepšovat a stále si uvědomuji chyby. A to je dobře!!! Kolega v předchozím přízpěvku psal o tom, jak v cca 10m pouštíme řidičky, abychom si lépe sedli. No pochopitelně ano, dělám to i já. Nedávno se mi stalo, že při pohodovém startu v ideálních cca 2m/s proti, jsem také pusti řidičku abych se usadil. V tom ale jen "mírňounký" prapodivný závan tu řidičku vzal a nasála ji vrtule... Pár ran a já hned zhasínal motor. Asi víte, jaká to je chuť kousek nad zemí, když na plnej ceres máte pádák za sebou, jste najednou bez tahu.... Padák Vás předběhne, báječně se zhoupnete a líbáte matičku zemi. Asi víc štěstí, než duchaplnostii jsem měl, že jsem bleskově chňapl po zadních popruzích a to hrozivé zhoupnutí jsem jakž-takž vykorigoval. Další tlumení obstarala chluboká, měkká ornice.... Výsledek? Urvaná řidička... 200Kč - banalita Resumé? Úžasná zkušenost za oněch pouhých 200Kč. ...a závěr? Nejenže již nyní upravuji podsed hodně výš, ale současně než pravou řidičku pouštím, dávám ji do magnetu. Pakárna, ale ten malý pocit jistoty a celkové bezpečí mi za to stojí. Kdyby mi bývala vrtule řidičku namotala, je Vám asi jasné, jak by se na to "tvářil" padák a co by na to řekla "teta aerodynamika".... Letu zdar kamarádi....