Toho 20.4. jsem neplánoval vůbec žádný přelet. Seděli jsme s vlekařem Zdeňkem Bílíkem na letišti v Holíči a hleděli, jak se dělají bezvadné mraky a jak bezvadně fučí, že se ani startovat z aerovleku nedá.

    Před 4. hodinou odpoledne začal silný SZ vítr trochu slábnou, tak jsme udělali vlek do 500m nad letiště. Termika byla pořád silná a ani ne moc turbulentní, takže za chvilku jsem byl nad Holíčem pod základnou ve 2300m n.m. Pustil jsem to směrem na Skalicu, kam jsem doletěl ještě s velkou výškou a malým opadáním. Ohlásil jsem vysílačkou, že poletím směrem na Peckovou a když bude nejhůř, přistanu tam rovnou na kopci.

    Po cestě k Peckové už bylo opadání dost veliké a chystal jsem se tam přistát. Padáčkáři, kteří seděli na kopci a čekali na zeslábnutí větru, radili vysílačkou, ať raděj zkusím letět dál, že je to na přistávání na kopci moc silné a výšku že ještě mám.

    Asi 3 km od Peckové jsem našel další silný stoupák, který skončil zase ve výšce 2200m, tak jsem se vydal dál k Brezové pod Bradlem. V silném větru kilometry rychle ubíhaly a u Brezové jsem znovu dotáčel 2200m a pokračoval na Vrbové. Na břehu přehrady u Vrbového se mně podařilo znova zvednout do 2000m a musel jsem se rozhodnout, kam dál.

    Po levé ruce byly vidět Piešťany, tam co je taky to velké letiště. Namířil jsem to radši směrem na Jaslovské Bohunice, které jsem pro jistotu nechával trochu vpravo. Blížila se 18. hodina, výšky ubývalo, tak jsem nahlásil vysílačkou, že přistanu u vesnice Jaslovské Bohunice. V 17:55 jsem sedal u vesnice, která se ale vůbec nejmenovala Jaslovské Bohunice, jak jsem si myslel, ale Velké Kostolany. Naštěstí to bylo nedaleko a kamarádi mě za pomoci vysílačky ve Velkých Kostolanech šťastně našli.

    Škoda toho silného větru a pozdního startu až v 16 hodin. Ten den se dalo uletět mnohem víc.