Vítězné přelety do Poháru ZL 1997 Dan Vyhnalík |
V neděli 25. května jsem uprostřed vojenského cvičení v Prostějově odpočíval po sobotním volejbalovém turnaji v Českých Budějovicích doma v Praze a nehodlal jsem vylézt z postele. Jasné nebe a první vatičky již v 9.00 všechno změnily. Protože foukal slabý SV vítr, vyrazil jsem do Harrachova na Čerťák. Zde se kopec brzy zastínil a na všech startovištích foukalo do zad. S místními rogalisty závistivě sleduji Vencu Chválu, jak nad námi vytáčí termiku ve svém Mobydicku s vypnutým motorem. Až ve tři hodiny využívám krátkého bezvětří a startuji přímo do stoupáku, který sílí na 5 m/s a končí v základně v 2600 metrech. Je příšerná zima a turbulence. Vyrážím pod velkými mraky na Kozákov, kde málem přistávám. Padáčkáři blatouchující ze Zvičiny ucpali frekvenci blábolením o hospodách, kde všude čekají na svoz, takže není slyšet vário. Před přistáním mne zachránilo káně s pětimetrem a pokračuji proti větru pod řadou vatiček do Horní Branné. Poslední rameno mělo být po větru, ale u Jilemnice jsem nízko a pouze ze zoufalství letím přistát do Jablonce nad Jizerou. Zde je jediné přistání na loukách vysoko nad městem a vidina snášení rogala k silnici mně tak vyděsila, že se dostavil čtvrtmetřík. Po nekonečném točení se snosem přes Rokytnici přímo na Čerťák si s úlevou fotím jeho vrcholek. Nad Harrachovem jsou všude stoupáky a tak vysílačkou odmítám pozvání na pivo u Krtka a kloužu s drobným dotáčením směrem ku Praze dalších 28 km. Sedám u Turnova v 19.15 a spěchám do Prahy, protože brzo ráno musím být v kasínu v Prostějově. Byl to nejlepší letošní pohárový let a dodnes mne brní promrzlé konečky prstů. | Konec termiky mne zastihl před Orlickou přehradou, kterou jsem už nepřeklouznul. Přesto to byl letošní nejdelší let a upevnil mé vedení v soutěži. |
Zajímají vás celkové výsledky Poháru ZL 1997 ? |