Chcete na tomto místě svoji reklamu ?

Vítězné přelety do Poháru ZL 1997

Dan Vyhnalík

    V neděli 25. května jsem uprostřed vojenského cvičení v Prostějově odpočíval po sobotním volejbalovém turnaji v Českých Budějovicích doma v Praze a nehodlal jsem vylézt z postele. Jasné nebe a první vatičky již v 9.00 všechno změnily. Protože foukal slabý SV vítr, vyrazil jsem do Harrachova na Čerťák. Zde se kopec brzy zastínil a na všech startovištích foukalo do zad. S místními rogalisty závistivě sleduji Vencu Chválu, jak nad námi vytáčí termiku ve svém Mobydicku s vypnutým motorem. Až ve tři hodiny využívám krátkého bezvětří a startuji přímo do stoupáku, který sílí na 5 m/s a končí v základně v 2600 metrech. Je příšerná zima a turbulence. Vyrážím pod velkými mraky na Kozákov, kde málem přistávám. Padáčkáři blatouchující ze Zvičiny ucpali frekvenci blábolením o hospodách, kde všude čekají na svoz, takže není slyšet vário. Před přistáním mne zachránilo káně s pětimetrem a pokračuji proti větru pod řadou vatiček do Horní Branné. Poslední rameno mělo být po větru, ale u Jilemnice jsem nízko a pouze ze zoufalství letím přistát do Jablonce nad Jizerou. Zde je jediné přistání na loukách vysoko nad městem a vidina snášení rogala k silnici mně tak vyděsila, že se dostavil čtvrtmetřík. Po nekonečném točení se snosem přes Rokytnici přímo na Čerťák si s úlevou fotím jeho vrcholek. Nad Harrachovem jsou všude stoupáky a tak vysílačkou odmítám pozvání na pivo u Krtka a kloužu s drobným dotáčením směrem ku Praze dalších 28 km. Sedám u Turnova v 19.15 a spěchám do Prahy, protože brzo ráno musím být v kasínu v Prostějově. Byl to nejlepší letošní pohárový let a dodnes mne brní promrzlé konečky prstů.

    V sobotu 7. června jsem bodoval znovu. Spolu s Přemkem a Lubinem po startu aerovlekem za Petrem Hnilicou v Podhořanech jsem vyrazil na volný let. Při oblétávání CTR Čáslav Lubin zvolil špatnou stopu a přistál po deseti kilometrech. Nezatrpkl však a dokonce pro mne jel autem. S Přemkem jsme se viděli naposled u Golčova Jeníkova a protože mu nešla vysílačka, nepomohli jsme si ani při svozu. V obavě před CTR Ruzyně jsem se tlačil k jihu, takže ve slábnoucích stoupácích s ne příliš vysokými dostupy jsem letěl přes nádrž Želivka a kopec Blaník.

Konec termiky mne zastihl před Orlickou přehradou, kterou jsem už nepřeklouznul. Přesto to byl letošní nejdelší let a upevnil mé vedení v soutěži.





    V sobotu 9. srpna jsem se spolu s Fialkou na Zvičině pořádně zakoukal do mapy. Foukal SV, na uzavřenou disciplínu to nebylo, tak jsme si napsali dva cílové lety. První na střed hráze Želivka, druhý neskromně do Tábora. Mraky rychle rostou a je třeba spěchat. U Hořic se potkávám s houfem větroňů, mezi nimiž prý byl i Suchánek. Letím podle Chlumce, Kolína, Kutné Hory. Kolem mne je 1/8 krásných kumulů, ale ve vysílačce slyším piloty, jak moknou na Zvičině a utíkají bouřce na Ještědu. Odtud to Pedro dotáhl na Říp a musel sednout před další bouřkou, Přemka (bez protokolu do Poháru) to uzemnilo už u Mělníka. Fialka letí o stoupák později a ve snaze mne dohnat to utavil v Kolíně. Od Kutné Hory na východ je to všechno černé, přímo přede mnou 20 km vidím kovadliny. Raději to napálím na Želivku a u dálnice za ní stáčím poslední stovky metrů. Bonifikace 30% za cílový let je výhodnější i vzhledem k svozu s Fialkou a k vedení v soutěži mně to bohatě stačí.


Zajímají vás celkové výsledky Poháru ZL 1997 ?

 Návrat na domovskou stránku