Chcete na tomto místě svoji reklamu ?

Z Vysočiny až na Šumavu, aneb český rekord T. Suchánka padl

Martin Kříž

    Předpověď na poslední červencový den byla podle "českých rosničkářů" výborná, vysoký tlak, východní proudění a slušná předpověď vertikální konvekce. To mě přimělo k tomu, abych si zajistil na tuto sobotu vlekaře, a tak mohl uskutečnit přelet, o kterém jsem již delší dobu přemýšlel (do Sušice). Při východním proudění je možné od nás (Žďár nad Sázavou - Ostrov nad Oslavou) letět na západ až jihozápad téměř bez omezení až na Šumavu.

    Sobotní ráno přivítalo opravdu nádherným počasím, krásně čistý vzduch, vítr asi 3 až 6 m/s, první chmurky se objevují již po deváté hodině. Říkám si, dnes by to mohlo vyjít. Po desáté hodině začínám být lehce nervózní, pokud budu chtít uskutečnit takto dlouhý let, tak to chce startovat brzy, proto to netrvá dlouho a vyrážíme na letiště. Po nachystání svého Quasara začnu vyplňovat protokol do poháru ZL. Zde vítězí mé střízlivější já, a tak vypisuji cílový let pouze do Tábora (křížení silnic od Pelhřimova a obchvat okolo Tábora) a druhou trať cílový let do Písku (první benzina v Písku ve směru od Tábora). Jako startovní bod si dávám křižovatku u obce Obyčtov. Vlekař je již na letišti, zbývá rozbalit vlečné lano a nachystat se na vlastní start.

 Start ve vleku za MZK

    Asi ve 12:10 se zvedáme ze země a postupně nabíráme výšku, v tuto chvíli se před startovním bodem úplně vymetlo, proto se vypínám ve větší výšce (asi 500m nad letištěm) ve slabém stoupání v čisté termice, kde si pomáhám asi o 300m. Po ofocení startovního bodu vyrážím pod první slušně vypadající mrak nad Vatínem, zde se zachytávám asi ve 300m nad letištěm, kde je již slušný dvoumetr, který mne zvedá do 2100m n.m.

 Startovní bod - křižovatka u Obytčova

    Vyrážím směle na trať, u Polné ale mám namále, protože překonání velké plochy, zastíněné rozpady, mě stálo příliš výšky. Naštěstí na první nasvícené ploše se stoupák dostavil, a tak pomalu začínám pečlivě středit ne příliš výrazné stoupání v této psí výšce (výškoměr ukazoval cifru pod 200m nad letištěm). V tomto stoupání se pomalu přesouvám směrem k Jihlavě. Nad dálnicí stoupání zesílí na 2.5m/s, a tak se nad jihlavským letištěm dostávám do 2200m n.m.

    Situace směrem po trati není příliš přesvědčivá, tak vyrážím k slušně vypadajícím kumulům na jih od Jihlavy. Při přeletu nad městem mě kouřící komíny dávají na vědomí, že zde nefouká východ, ale téměř sever, přesto pokračuji pod mraky jižně od Jihlavy, kde se mi podaří zase zvednout. Vyrážím na trať, ale před vodní nádrží Hubenov zvažuji, zda se vydat ve směru zvolené trati, kde je ne příliš výrazný vývoj, či zamířit pod krásné mraky, které jsou ale jižním směrem. V tu chvíli jsem si vzpomněl na předchozí lety tímto směrem, a to že se mi již dvakrát prášilo od bot u obce Dušejov. Takže již neváhám a mířím pod vyhlédnuté kumuly. Přitom se uklidňuji tím, že vítr není tak silný a že první cíl je ještě dost daleko, takže budu mít možnost se vrátit k naplánované trase.

 Vlastní foto za letu

    Toto rozhodnutí mě odměnilo čtyřmetrem u Dolní Cerekve do 2300m n.m. a po dotočení tohoto stoupání se konečně začínám pomalu vracet k naplánované trati. Vývoj dovoluje pokračovat dále ve stylu "vytočit - přeskočit - vytočit - přeskočit ...". Tímto stylem míjím Pelhřimov (ještě jsem asi 10km jižně od Pelhřimova), kde dotáčím největší výšku celého letu 2500m n.m. a potkávám se s několika větroni. Dále trať směrem na Tábor již pokračuje bez větších problémů a daří se mi postupně přibližovat k naplánované trase.

    Před Táborem jsem již téměř na plánované trati a dotáčím co největší výšku (2400m n.m.), abych mohl bez problému vyfotit první naplánovaný cíl (92km).

 1. cíl Tábor - křižovatka


    Po ofocení pokračuji dále po jižním okraji města. Jihozápadně od Tábora nalétávám stoupání asi 3m/s, kde se ke mně přidává větroň a společně točíme. Zvedám se nepatrně rychleji, on se spokojil s výškou asi 1500m n.m., já dotáčím 2300m n.m. a vyrážím na trať.

    Další průběh letu je bez větších problémů. Na úrovni Milevska točím nejsilnější stoupání, které dosahuje hodnoty 7m/s. Krize nastává před přeletem Vltavy, kde jsem po dlouhém přeskoku klesl pod 850m n.m. Stoupání se ale dostavuje a přestože je nevýrazné (do 0.5m/s), tak jsem za něj vděčný a překonávám v něm Vltavu.

    Jakmile jsem se dostal nad levý břeh Vltavy, tak vyrážím na nedaleké nasvícené pole. Zde jsem odměněn sice turbulentním stoupáním, ale průměrovací vario ukazuje hodnotu nad 3.5m/s a zvedám se do 2000m n.m.. Písek mám již na dohled, ale celé území až k Písku je zastíněné rozpady, tak raději zpomaluji. Nezbývá mi nic jiného, než pečlivě točit každé slabé stoupání, a tak se dostávám až k Písku. Západně od Písku vypadá situace mnohem lépe, tak již neváhám a letím vyfotit druhý naplánovaný cíl (133km). Nad tímto bodem mám výšku asi 1300m n.m.

 2. cíl Písek - benzinová pumpa

    Přelétávám Písek a mířím nad nasluněné pole západně od Písku, zde nalétávám dvoumetrové stoupání do 2100m n.m.. Než stoupání dotočím, tak na obloze ve směru letu opět přibylo rozpadů, proto dále postupuji opět velmi opatrně.

 Přelet nad Pískem


    Takto míjím Strakonice, které mám od sebe asi 5km jižně. Ještě nějakou chvíli pokračuji tímto stylem letu do té doby, než se před Horažďovicemi vytvořila chmurka. Vyrážím, ale než k ní dolétnu, tak se začala rozpouštět. Vzhledem k tomu, že je již po šesté hodině, tak již nečekám zázraky a vydávám se na dokluz. V 18:15 přistávám na severozápadním okraji Horažďovic (166.5km).

 Na zemi u Horažďovic

    Protože mi vysílačka nefungovala, tak mi nezbývá než sehnat telefon a zajistit si odvoz. Ve 23:30 nakládáme křídlo a vyrážíme k domovu.

    Závěrem bych chtěl poděkovat vlekařům a všem, kteří se podílejí na zajištění vlastního vleku, protože bez nadšení těchto lidí pro bezmotorové létání by tento sport provozovat na Vysočině bylo značně obtížné.


 Návrat na domovskou stránku