Tak tu máme prodloužený víkend a je třeba někam vyrazit nabrat body. Domluvili jsme se s Kondorama, že bychom mohli vyrazit na Donovaly. Voláme Petrovi Rečkovi a ten není v zásadě proti a přidává se k nám.

    Ve 13:00 vyjíždíme lanovkou na Novou Hoľu a plánujeme si cílový let s návratem Donovaly - Chopok a zpět 54km. Docela odvážné, ale mohlo by to vyjít, i když vzhledem k docela velké oblačnosti bude zřejmě dost těžké se zvednout, jak říká Petr. A má pravdu, už sedíme na startu něco přes hodinu a nikdo zatím nepřesvědčil, že to funguje.



    Mi se už taky nechce déle čekat, tak startuji, abych taky vyhnil. Sotva jsem vylezl ze sedačky vidím Honzu jak se na tandemu začíná zvedat. Co nejrychleji muchlám padák a fíčím znovu na lanovku. To už Petr fotí dolní stanici lanovky a vyráží směr Chopok.

    Když dorazím nahoru, neváhám ani chvilku a okamžitě startuji, tentokrát to vyšlo parádně, nastoupil jsem přímo do 4m/s, které mě vytáhly až do 2000m n.m. Odlétám si taky odfotit dolní stanici lanovky a vracím se zpět pod mrak, kde se pohybuje Bohdan.



    Nějak se mu dneska nedaří a stoupák ztrácí, já dotáčím 2100m n.m. a vyrážím směr Chopok. Bohdan jde za mnou, ale je asi o 300m níž a docela mu to hnije a proto se vrací zpět. Já jsem teprve 7km od Donoval nad Čiernym Vrchom u Liptovskej Lúžne a pod rozsáhlými mraky nemůžu najít žádné ucelené stoupání.

    Jsou tu sice pěkné řady mraků, ale naše trať je kolmo na ně a přeskoky jsou velké. Konečně nacházím opět slušný stoupáček a zase se zvedám na 2200m n.m., jenže přede mnou je spousta zalesněných údolíček bez možností slušných přistání. Tudy to asi nebude nejlepší tak to zkusím na jih přes 1600m vysoký hřeben Nízkých Tater a po něm to už musí jít samo.




    Ke hřebenu to jde pěkně, dvojka speed, klaplé uši a 0.5m/s nahoru, to je paráda! Jestli to tak poletí i dál, tak to bude pohoda. Jenže mi zamrzá úsměv na rtech, jsem sice před hřebenem, ale mám pocit, že jsem se ocitl někde na Sibiři. Takovou plochu lesů jsem ještě v životě snad neviděl. Mraky se začínají rozpadat, možnost vrátit se přes hřeben je pryč a vidina 14-denní pěší tůry se začíná stávat realitou. Přistát je sice kde, ale do nejbližší vesnice to odhaduji na 6 km a pak nějak dostopovat 50 km zpět, přitom vzdušnou čarou to je jen 10km.

    Chytá mě neskutečná touha letět, tady přeci nemůžu vyhnít, to musí ještě přijít. V zalesněném svahu objevuji dva skalnaté výčnělky, tak to mířím přímo na ně. Najednou cítím vůni borového lesa, tak kde to je sakra, vždyť Dvořák kdesi psal, že tam musí být stoupák a taky že jo. Pětimetrem za odměnu celých 1000m, už vidím zpátky na Donovaly, je to ale ještě pořádný kus a jakto že jsou tak vysoko ?

    Z výšky 2200m n.m. nasazuji na osmikilometrový dokluz a spoléhám na výkon MEEP-MEPPa. Jestli zafouká proti nebo trefím klesák, tak sedám jedině přímo na hlavní silnici, táhnoucí se zalesněným údolím k Donovalům. Mám však štěstí, opadání je kolem 0.8m/s a MEEP-MEEP velice rychle ukrajuje zbylé kilometry, nad lanovku dolétávám ještě s 300m výšky a sleduji poslední padáky, jak kloužou klidným letem dolů z kopce. Přistávám taky, body sice žádné, ale jsem šťastný, že jsem nemusel šlapat pěšky.

    Když doma studuji v mapě svůj výlet po "Sibiři", vidím, že jsem se prolít úplně nechtěně po FAI trojúhelníku 22.5km což je asi 56 bodů a na SkyFly serveru zjišťuji, že to je zatím na třetí demižónek.

    Letu zdar !