Je středa 25.dubna 2001 a co lepšího si padáčkář může k svátku nadělit, než pořádný přelet! Počasí vypadá slibně, a tak vyrážíme z Ostravy v 11:30 směr Beskydy. Komín v Paskově, který míjíme, nám žádnou důvěrnou informaci o směru větru nepodal, a tak spoléháme na svoji intuici, že v Kunčicích pod Ondřejníkem to rozhodnou padáky na obloze za nás. Vidíme první padák nad Stolovou a je rozhodnuto! Pod Stolovou už parkuje plno povědomých aut a vidíme známé tváře. Po chvilce váhání, neboť se padáky vyskytly i nad Ondřejníkem a nedaří se jim nejhůř, vyrážíme nahoru na start.

    Na startu další známé tváře, které postupně mizí někde nad našimi hlavami. Proto neváháme a startujeme! Nalevo od startu ustřeďuji stoupák a nechávám se vynést 750m nad start. Před startem jsem raději nepřemýšlel kam letět, protože když takhle vymýšlím, tak většinou končím po pár minutách v lepším případě na přistávačce. A tak přemýšlím až teď, když už to vypadá trošku lépe! Fouká lehce od západu, a tak volím na úvod nějakou těžší část letu a vyrážím směr Radhošť.



    Neletím po hřebenu, kde je ještě spousta sněhu, ale skáču žebro po žebru a na každém nacházím řádně silný a hlavně hodně rozbitý stoupák. Takhle pokračuji až za Pustevny, kde mě to přece jen nedá, když vidím kamaráda Michala, jak se spokojeně po hřebenu veze. Společně otáčíme vysílač a já letím ještě kousek směrem na Černou horu, abych si vyrobil pěknou fotečku a on mizí někde nad rovinami.



    Vracím se nazpět a už si jen vybírám, který stoupáček vytočit. Letím zadem na Kněhyni a cestou pozoruji, co se děje na startu na Stolové. Žádná sláva to není, padáčky startují a nikdo se už nechytá, a tak neváhám a vytáčím na Kněhyni, co to jen jde a mířím na Smrk, kde přilétávám na západní svah ve výšce stromů, a tak si nevybírám a točím hned na první pípnutí varia. Byl jsem za to odměněn krásným trojkovým stoupákem, který jsem opouštěl ve výšce 1100m nad vrcholem Malého Smrku.

    Začal jsem váhat, zda se mám vrátit zpět na Stolovku nebo pokračovat dál na Lysou. Ta ale byla tak nádherně osvícená, že jsem dlouho neváhal a šlápl do speadu oním směrem. I ve speedu jsem letěl s poměrně malým opadáním, a tak jsem jen po přeskoku lehce dotočil a můj další cíl byl dosažen. Opět jsem párkrát obletěl vysílač, udělal fotečku a byl spokojený z dalšího úspěchu!



    Dál už jsem letět nechtěl, a tak jsem přemýšlel, kam přistanu. Když jsem otáčel Lysou, tak pár padáčků zkoušelo přeskok zpátky na Smrk, ale skončili někde v údolí. Tak jsem se rozhodl, že přistanu ve Frýdlantu. Bylo to míň proti větru a pro mého nijak rychlého Limita přeci jen dosažitelnější. A tak zaměřuji nohama stojícíma ve speedu na město. Na posledním brdku dotáčím poslední stoupák, vyfotím naposled Lysou horu za mými zády a přemýšlím, kde v tom městě jenom přistanu?



    Míjím letiště, kde se chystají tahat větroně a před sebou vidím vlakové nádraží a za ním louku. Na té přistávám po více jak dvou hodinách letu.Volám kamarádům kde jsem přistál a domlouváme se na cestě domů.



    Než jsem se stihl sbalit a posvačit, auto bylo tam a nezbývalo než vyrazit domů. Do Ostravy jsem přijel neskutečně unavený, ale spokojený z úspěšného letu.