V sobotu 16.8.2003 se naše stálá trojka schází na Javorníku, který však dnes nebyl dobrou volbou, protože funí spíš západ a není tu nikdo, kdo by jevil alespoň náznaky toho, že chce létat. Po poradě se rozhodujeme odjet na Červený kámen s tím, že jeden z nás si alespoň sletí z Javorníku dolů, když už tu jsme. Po dvou nezdařených startech od této sebevražedné myšlenky souhlasně upouštíme, sedáme do aut a jedeme na Červený kámen.

    Na startu jsme asi ve dvě hodiny a s neskrývaným nadšením pozorujeme padák, který už lítá a bez problémů se drží, protože fouká a chodí i dost silná termika. Na nic nečekám a skáču do toho, přímo do turbulentního stoupáku, který s mým Transíkem i se mnou pěkně třepe. Nenechám se tím rozhodit, už jsem zažil horší věci a točím, co to dá až pod základnu, která je dnes asi 1500m nad startem. Zjišťuji, že je to dneska pěkně termické, tak zkusím někam doletět a pouštím to na Ondřejník. Pár padáků vidím na startovačce a dva ve vzduchu, z nichž jeden právě točí stoupák za Skalkou. To si nenechám ujít, rychle k němu vyrážím a mám opět základnu.






    Ve speedu přilétám do Malenovického kotle, kde to podle moudrých hlav bývá. Chvíli na to čekám, pak to přijde, ale je to nějaké slabé a dovoluje mi to přeskočit jen vedle na Travný. Opět nastává čekání a lovení čehokoliv, co připomíná stoupák.

    Asi tu jsem v nepravý čas, pomalu vyhnívám, když 100m nad vyhlédnutou přistávačkou se něco začíná dít a po chvíli je mi jasné, že můj let ještě nekončí. Fotím si vodní nádrž Morávka, která je z výšky moc hezká a svádí mě se vykoupat. Tento nápad je díky dalšímu stoupáku zavrhnut a já s dostatečnou výškou pokračuji přes hory a doly, ehm... spíš lesy :-) směrem na Mosty u Jablunkova a pak to stáčím na jih podél hlavního tahu na Žilinu.

    Termika začíná slábnout, tak nepohrdnu ani jedničkovými stoupáky, které se snažím ustředit co nejlépe, abych mohl přeskočit hřeben u Čadce. Přistávám u Krásna nad Kysucou těsně před šestou hodinou a vymýšlím, jak se dostat domů.





    Na ty spoje mám nějak smůlu, protože na Vsetín dorážím až v půl čtvrté ráno, utahaný, ospalý, hladový a bez auta (zůstalo pod Červeným kamenem), ale spokojený, protože to stálo za to.