Byla to nemlich stejná situace jako při tý stovce před dvouma rokama. Svižný SZ proudění s tlakovou výší. Jen ty starty jsou na Kozákově při tomhle směru dost vo kejhák, v podstatě se startuje do rotoru. Chce to chvíli posedět a sledovat rytmus změn větru a v pravou chvíli se vrhnout do hotovýho. Tentokrát to vyšlo dokonale, protože tam byl skoro pětimetr a jak jsem se dozvěděl pozdějc, tak jedinej toho dne. Nikdo další už neodletěl.

    Z prvního dostupu jsem za Jičínem spadnul asi na 500m nad terén a zachránili mě vláčející jezevci. Další krizovka přišla u Nového Bydžova, to bylo asi 400m. Zase mě zvedli jezevci, tentokrát cosi sející. Další krize pak za Chlumcem. A největší pak u Kladrubskýho hřebčína, asi 100-150m. To pak hodně hlasitě nadávám a většinou se něco urve, jako i tentokrát. Krásnej třímetr a z něj na Podhořany přes klubácký letiště. Mezitím mi kluci z Aeroklubu vytelefonovali průlet kolem Čáslavi po hraně Železných hor. Tam se konečně začaly dělat pěkný dálnice. Do tý doby to bylo na bezoblačnou termiku a to žádná pohoda není. Zbytek už jsem si pěkně piloval pod základnama přes Chotěboř, vpravo kolem Žďáru přímo nad dálnici u Velkýho Meziříčí. Tam už vlevo probleskovalo Brno, napravo Dukovany a řada pokračovala nezadržitelně do Rakous. Tam ale hučely roury od Náměšti, takže chca nechca jsem musel základny opustit a opatrně doklouzat do rozumný vzdálenosti od letiště. Jmenovalo se to tam Placký Dvůr u Náměšti nad Oslavou. Škoda ...

    Ten den se dalo letět ještě minimálně hodinu a půl na takovejch 210-220 kiláků. No, radši nemyslet ...

    Poslední vývoje se ďály ještě kolem 8 večerní. To už pro mě jel náš starý dobrý Balů a já byl po dobrým jídle a čtyřech kusech. Taky už rozmrzlej. Pod základnama ve výškách kolem 2100m n.m. bylo kolem -10°C. Docela rajc po pěti hodinách lítání. Dalo to asi 33km/h průměr, to je na padák myslím dost dobrý.

    Do postele jsem hupnul asi v jednu ráno a zdály se mi divoký sny Maxipsa Fíka. O lítání samozřejmě !