Chcete na tomto místě svoji reklamu ?

Chybama se člověk učí, aneb jak jsem o 95 bodů do ČPP přišel

Pavel Iker

    Dovolená je asi u každého tou nejpříjemnější součástí pracovního procesu. Každý ji tráví po svém, jak nejlépe mu to vyhovuje. Někdo se válí u vody a běhá po zcela nezištně nutných nákupech, jiný hledá aktivnější využití času určeného k regeneraci organismu. Válení u vody a nákupy mám pro letošek doufejme za sebou, a tak v předtuše dvou super letových dnů jsem se v zaměstnání dovolil a vyrazil na kopec.

    Je úterek 24.8.1999 a ohlášený variábl mě nemusel dlouho přemlouvat a vyrazil jsem na kopec letošních přeletů - Kozákov. Svůj padák jsem bohužel minulý týden prodal, nový ještě nebyl hotov, a tak jsem vzal za vděk, že mi v Galaxy Sky Sports zapůjčili dvě sezóny létaného Scorpiona II 26. Sám létám sice na padáku o 2m2 větším, ale darovanému koni se na zuby nehledí.

 Scorpion II RXc

    V 11:30 už nás na kopci pár nedočkavců sedělo a nastala tradiční meditovačka. Jak to dneska bude, jestli se stočí ten hloupej východ co fouká a kam to napsat. Vzadu v kopcích u Černé Hory už se to dávno vařilo, ale kolem Kozákova nic. Občas nějaká ta chmurka, ale bohužel bez nějakého dlouhého trvání zase zmizela někde fuč. Kolem 12:30 jsme se rozhodli, že když už jsme tady, tak to nemá cenu zdržovat. Původní cca 50km FAI trojúhelník jsem byl nucen z nedostatku průvodních jevů termiky - kumulek v oblasti Českého ráje - zrušit, a tak jsem napsal náhradní disciplínu 47,5km CLN Kozákov-Horka u St. Paky (mezi N.Pakou a Studencem) a zpět.

    První pokus o zachycení dopadl krásně klidným sletem a toho dne prvním ohledáním louky "pablbů". Po vývozu a chvilce čekání následoval pokus číslo dvě. Ve velmi slabém stoupání 0,2-0,3m/s a kupodivu celkem silném snosu za kopec jsem se vytáh cca 150m nad start, ale po návratu před kopec následovalo pusto, prázdno a opět, již podruhé, louka "pablbů", ten den mi asi souzená. Notně naštván jsem dorazil zpět na start a slíbil si ještě jeden pokus, a pak že už na to s... . Hned jak jsem dorazil, začínala na kopci pěkná panika. První pořádný stoupák dne začínal brát padáčkáře tam, kde jim je kromě hospody nejlíp - do základny. Vzhledem k pořádnýmu chaosu a zcela zaplněnému západnímu startu jsem svoje vypůjčený nádobíčko rozbalil na startu jižním a po rychlé přípravě vyrazil směr stoupák s doufáním, že ještě není pozdě.

    První padáky začaly mizet v základně, když jsem se vyškrábal asi stovku nad start. Nevadí, v klídku jsem se pomalu zesilujícím stoupáním z 3m/s na 5m/s vyškrábal do 2120m MSL, nafotil start a kolem 14:45 jsem vyrazil na trať. Další poměrně slušné stoupání jsem zachytil u Bezděčína a za lahodného zvuku vária, signalizujícího ustředěný třímetr, jsem byl opět po chvíli ve 2100m MSL. U Lomnice nad Popelkou jsem doletěl bílo-červeného Gradienta, každý jsme si našli to svoje jadérko a nerušeně stoupali vzhůru. První krizovka začala u Staré Paky. Společně s kolegou na Gradientu jsme asi v 1100m MSL šmejdili po hřebínku vedle Paky a ono pořád nic. Nakonec jsme cosi našli, ale -0,2 až +0,3m/s stoupání, kdy to člověk furt někde honil, mě ani trochu neuspokojilo. Zanechal jsem Gradienťáka svému osudu (nakonec se vyškrábal a zmizel kdesi ku Zvičině) a zkusil jsem hledat něco výživnějšího. Naštěstí se povedlo a stoupání kolem 1 až 1,5m/s mě zachránilo před přistáním. Poblíž otočného bodu jsem našel další slabé stoupání, takže odfocení zvolené křižovatky bylo zcela bezproblémové. Kupodivu jsem se ještě stihl vrátit do stoupání nalezeného před otočňákem a s dostatkem výšky jsem mohl vyrazit na zpáteční cestu.

 Mráček


    Těsně před Lomnicí nad Popelkou jsem to už viděl bledě. Výška nic moc, mráček taky žádnej, vlaštovky nebo nějací dravci už taky asi spali, takže docela průser. Jediný, co mi zbývalo, zkusit několik ohromných zvláčených polí, do kterých se ještě opíralo sluníčko. Jenže taky nic. Pomalu jsem tedy doklouzával přes Novou Ves nad Popelkou směrem k Lomnici a začal pomalu ale jistě vysouvat podvozek. Najednou lehounká turbulence, která mi zcela jasně vždy dá najevo, že tady něco musí být, mi zaklepala s padákem. S těmi pár posledními asi 50 metry nad zemí jsem zkusil udělat pár koleček, s cílem najít, kde to je. Naštěstí se povedlo a děcka, která už dole čekala, až sebou plácnu na matičku zem, měla holt smůlu. Metrem až metrem a půl jsem dotočil do 1700m MSL a přes střed města jsem v nule letěl dál. Cca 0,5km za Lomnicí jsem ještě dotočil asi 300m a s 1920m MSL jsem se vydal na Kozákov. Rychle jsem začal přemýšlet, kolik že to má Scorpion udávanej klouzák a jestli mi to vydá na Kozákov bez nutnosti něco přitáčet. Hned mi ale bylo jasný, že mejch 1150m nad startem mi při klouzáku 8,5 na asi 9,5 až 10km nedá. Ve voleji možná, ale přeci jen termika ještě fungovala, a tak nezbylo nic jinýho než doufat, že cestou ještě něco potkám. Bohužel, během vcelku klidného dokluzu jediný co jsem potkal byly asi 2m/s směrem dolů, a tak jsem ke Kozákovu přiletěl asi 20m nad horní hranou lomu. Vzhledem k tomu, že v 18 hodin u svahu ani cestou na přistávačku už bohužel nebylo nic, čím bych se vytáh nahoru, nezbylo než za hlasitého klení přistát na louce "pablbů".

 Kozákov od Lomnice


    Asi se divíte, proč za hlasitého klení, vždyť CLN 47,5km se nelítá každej den. Jo, to je pravda. To by si ale pilot bohatýr nesměl jako startovací a cílový bod napsat kozákovskou rozhlednu a pak přistát dole na přistávačce. Holt za blbost se platí. Body sice zamrzej, ale většina z nás lítá přeci jen pro radost. Tu moji radost z toho, že jsem to vlastně stejně uletěl, mi nikdo už nevezme. A těch 95 bodů do Poháru - vem je čert!


 Návrat na domovskou stránku