Toho dne 2.7.1998 se zrána ani lístek nepohnul, úplné bezvětří, nad vrcholky Beskyd začaly naskakovat kumuly a vše nasvědčovalo tomu, že se něco bude dát uletět. Okolo jedné hodiny stojím na startu na Stolové, pozoruji oblohu, mraky se zvolna pohybují hnány slabým SZ větrem tak do dvou metrů. Vybírám trať- známý trojúhelník, který jsem již několikrát letěl: Stolová - Frýdlant n.O. (severní nadjezd) - Lysá Hora (vysílač) a zpět na Stolovou. Fotím protokol do Českého poháru a ve 13:20 se vydávám na trať.

    První rameno je téměř proti větru a tak moc nespěchám. Dotáčím první stoupání nad Stolovou a přeskakuji na Skalku. Ze severozápadního kotle za startem na Skalce se vždy nějaká ta termika utrhne a tak další stoupání není problém najít. Mrak, který dotáčím ve výšce asi 2270m n.m. se táhne téměř přes celý Ondřejník tak, že se dá pod ním docela slušně vézt. Na konci mraku s využitím návětrného stoupání tvořícího se před mrakem se dostavám až na výšku 2400m a pokračuji směrem k prvnímu otočnému bodu. Nadjezd, který je před Frýdlantem ve směru od Ostravy, fotím v hnusném klesání, šlapu do speedu tak, abych byl co nejdříve na Lysé hoře a přitom neztratil moc výšky.

    Zachytávám se až ve slabém stoupání před Ivančenou. Po čase moje stoupání zesílí a tak se mohu vydat fotit druhý otočák. Já nevím, jak je to možné, ale vždy když vytáhnu foťák, abych zdokumentoval svůj let, letím v nějaké turbulenci a zpravidla dolů. S obtíží fotím doufám celý vysílač a letím před kopec směr Ostravice nalézt nějakou lepší tóninu než tu, co právě poslouchám z útrob svého FlyTecu. Daří se, potvrdilo se to známé "kde něco letí dolů, musí někde jinde něco jiného letět nahoru". V tomto případě jsem to byl já se svým padákem a docela strmě 5.5m/s. Přeskakuji na Velký Smrk (myšleno tím kopec Velký Smrk), jen tak pro fotku fotím přehradu Šance, moc to nepadá a brzy se dostavuje stoupání.


    Malý Smrk jen tak míjím, a pozoruji, jak se zespod zvedá nějaký padák. Poznávám Evu, které to vždy dobře létalo, máváme na sebe a každý pokračuje svou cestou. Já dobírám poslední desítky výškových metrů, abych se v pohodě dostal zpět na Stolovou.

    Závěrečný dokluz není takový jako při závodech do cíle, ale vcelku v pohodě a s velkou rezervou dělám poslední dokumentační fotku, pár větších wingoverů na oslavu a sedám 10m od auta.



    Tento trojúhelník je vcelku jednoduchý, jen je třeba dát si pozor na zbytečné ztrácení výšky mezi Ondřejníkem a Lysou horou. Bývá to často takové na termiku hluché místo, ale i když se to někomu nepodaří, pořád to nemá daleko zpátky pod kopec a je dobře, že to zkusil.

    Tak hodně zdaru přeje Milan Michna.