Popřeje mi dobrou noc, s prací si prý hlavu lámat nemusím, ryby ještě nejsou. Je deset večer a tma stále nepřichází, v tomto období se mírně zešeří, tak maximálně na dvě až tři hodiny. Zatemňuji okno a konečně odcházím do říše snů.

Krok V. Seznámení s realitou
    Po 15 hodinách božského spánku si dávám sprchu (nejdříve z ní musím vyhnat hmyzí havěť - souboj vyhrávám) a mířím do kanceláře. Dostávám náležité formuláře i s informací, že za půl hodiny začne v jídelně "Orientation" (úvodní informační schůzka). V místě konání již čeká asi třicet lidí, mezi nimi je dokonce několik Čechů a Slováků. Přichází Ray, představuje se jako leader denní směny. Stručně popisuje základní pravidla. Procházíme jednotlivé body pracovní smlouvy. Žádný alkohol, drogy, šikana, sexuální harašení. Kdo poruší některý bod ve smlouvě, "punch out forewer" (česky vyhazov). Budu si platit 10 dolarů denně za ubytování a stravu. Tři velká jídla na den + dvě svačiny, to zní příjemně, ještě však nemám ani ponětí, co považují Američané za jídlo. Dostáváme karty, kterými si budeme punchovat (píchat) příchody a odchody. A navíc nás upozorní, že příchod si musí poznamenat leader příslušného sektoru do formuláře. Ray vysvětluje, že dvojitá kontrola je zde teprve prvním rokem, kvůli několika Rusům, kteří se pouze punchovali a nechodili do práce. Pravda vyplula na povrch až koncem sezóny, ale to už měli vyděláno. Šikovní chlapci, našli skulinku a z té vytěžili maximum. Vydělat 10 tisíc dolarů za ležení v bunghousu, to nezní špatně. Původně i mou prioritou bylo vydělání balíku peněz, ale s odstupem času zjišťuji, že peníze jsou dávno pryč, zatímco získané hodnoty si nosím stále u sebe. A těch nezapomenutelných zážitků! Bylo to sice drsné léto, ale zároveň jedno z nejkrásnějších. To si však člověk neuvědomí hned, ale až s později.

Krok VI. První pracovní den




    Ráno fasuji oblečení. Komplet se skládá z neoprenových holínek a "raingearu" (pogumovaný oblek, vodě odolný, obsahuje bundu a kalhoty na kšandy). Jeho součástí jsou rukavice s bavlněnou vložkou a rukávky, které zajišťují ochranu rukavic (aby do nich nenatekla voda). Rukavice a návleky budeme fasovat každý den před nástupem do práce.

    Lososi ještě nedorazili do lovišť. V provozu je pouze linka, která zpracovává kraby ("crabline"). Dostávám velice "zodpovědnou" práci, budu zabíjet kraby. Masový krabovrah musí zvládnout následující postup: levou rukou drží levé krabí nohy a pravou rukou nohy pravé. Kraba zvedá do výšky a nabodává jej na hranu nerezového stolu.




    Současné trhnutí rukama oddělí jeho nohy s masem od krunýře. Krunýř odpadne, vnitřnosti jsou švihem paží vycáknuty na zem. Kdyby krab dokázal křičet bolestí, byl by to asi neuvěřitelný nářek. Po sedmi dnech práce se krabí utrpení přesunulo i do mých rukou. Dodnes mám jako suvenýr boule na šlachách a občasná bolest mi připomíná krabí jatka. Další pracovník linky obrušuje na kartáčové brusce žábry. Takto upravené krabí končetiny s masem se skládají do košů, ve kterých putují do kotlů s vroucí slanou vodou. Po uvaření je maso opláchnuto vodou, vysypáno ven z košů a naskládáno do krabic. Pro studenta biologie, milujícího přírodu, nebyla tato práce nikterak příjemná. Za dvanácti hodinovou směnu jsem zabil 10 tisíc krabů, nikdo si ten masakr nedokáže představit. Zhasne 10 tisíc životů za jednu směnu. A to pouze v jeden den v jedné továrně. Pokud budou lidé drancovat přírodu stejným tempem jako dosud, budeme našim dětem o zvířatech, stromech a krásných místech pouze vyprávět.

    Uvědomuji si můj podíl přispění k ničení naší planety, ale beru to jako zkušenost, která mi otevřela oči. Ilegálním činem docházelo občas k očištění mé "černé duše". Každý den jsem tajně propašoval několik krabů zpět do moře, kde dostali druhou šanci na život. Byla jich stovka, možná dvě. Kdo ví, kolik se jich vrátilo zpět na krabí linku smrti.

Krok VII. Továrna
    V továrně pracovalo sto padesát zaměstnanců. Mexikánci, Filipínci, Češi, Slováci a samozřejmě i Američané. Smutná cesta ryb a krabů začínala na doku. Krabi museli být z lodí ručně přehazováni do plastových van ("toutů"), které z lodě na dok vytáhl jeřáb. Ryby vysával z lodí obrovský vysavač. Práce na doku byla vynikající příležitostí k opuštění stereotypní tovární práce. Jako "shovel guy" (chlápek s lopatou) dostávám lopatu a vysoké rybářské broďáky. Sestupuji po schůdcích do útrob lodi. Mým úkolem je vytlačit zbytek ryb k ústí vysavače. Většinou jsou ryby v lodním prostoru udušené, ale ten den bylo všechno jinak. Dole jsem na několik minut oněměl, stresovaní lososi skákali do stěn a naráželi i do mých nohou. Rybáři, pro které znamenají lososi živobytí, se tomu jen smáli. Křičeli: "Zdechnou v továrně, není to naše starost, jsme placeni za ryby a ty dovážíme!" Byl to další smutný den.



    Vysavač ryby dopraví do továrny, kde padají na pás a jsou rozdělovány na samce a samice. Pro tuto práci je velice důležitý předpoklad, znát odlišnosti samic a samců. Byla to má další práce ve fabrice. Na pás se valily desítky ryb, obklopovali mě lososi, to jediné jsem věděl s jistotou. Desítky kilogramů ryb začaly padat z pásu dolů. Nikdo pás nezastavil, aby nám vysvětlil, co je co. Šéf jenom řval: "Move the fucking fish" (posunujte ty posr..ý ryby).



    Po dvou hodinách jsem se začal trochu orientovat. Samičí břicho je plné kaviáru (a tudíž měkké), samčí břicho je tvrdé a na páteři vyrůstá charakteristický hrb, horní čelist je hákovitě vysunuta.