Po nějaké době se vzpamatovávám, ležím na břiše, nemohu se stále zvednout. Nemohu ovládat své tělo, sbírám všechny síly a otáčím se na záda. Svaly mě neposlouchají, jsem strašně unaven. Jenom ležím a koukám na překrásnou noční oblohu posypanou hvězdami. Je mi krásně, zbaven vlády nad svým tělem ležím a pozoruji hvězdy. Nechci nic dělat, nepřeji si, aby to skončilo. Bolest na hlavě mě vrací zpátky do reality, zkouším se pomalu zvednout, jde to. Koukám na hodinky, nevěřím vlastním očím, uběhla hodina a půl. Jsem fakt rád, že mě nikdo nepostrádal, alespoň jsem si ten zvláštní pocit vychutnal. Musím jít na záchod, kouknout na odřenou tvář. Koukám do zrcadla, pěkná podívaná, od pádu celý obličej rozedřený, čelo a kolena. Drhnu špínu z odřenin, pálí to jako čert. Dám svůj zevnějšek do pořádku a letím ven. Ve dveřích potkávám manažera, koulí po mě očima a ptá se, jestli jsem O.K., odpovídám "of course" a jako bonus přidám nechápavý pohled. Nakonec to nedopadlo nijak tragicky, pár odřenin, které se rychle zhojí. Když o tom přemýšlím s odstupem času, jsem docela rád za ten sedřený obličej. Pádem na záda mi mohl snadno zapadnout jazyk. Hodinu a půl bych bez kyslíku pravděpodobně nevydržel.

Krok XI. Závěrečné zamyšlení
    Tenkrát v létě jsem ztratil několik přátel. Občas je mi to docela líto, ale čas nelze vrátit. Ironií osudu je, že z lidí, které jsem zpočátku zatracoval, se stali noví přátelé. Chtěl bych jim touto cestou poděkovat, díky nim byly všechny ty útrapy snesitelnější. Velké díky i těm, kteří mi pobyt na ostrově ztrpčovali, s jejichž pomocí mi bylo dopřáno najít obrovskou vnitřní sílu, jejíž součástí byla i víra v lepší budoucnost.

    Článek píši s odstupem času, z pouhých prožitků se staly překrásné a nezapomenutelné zážitky. V období, kdy v továrně nebyla práce, jsem podnikal výlety do okolní přírody. Nikdy nezapomenu na medvědice s hravými medvíďaty, potoky přeplné lososy a orly střežící své hluboké lesy. Kontrast mezi továrnou destruující vše živé a přírodou mi otevřel oči. Obklopovala mě zeleň, plachá zvířata a šumění potoků. Bylo mi dovoleno vstoupit na místa, kde možná nikdy nikdo nestál. Dnes bych dal cokoliv, abych tam mohl alespoň na chvíli utéct. Utéct od paneláků, aut, lidí a odpadků. Vstoupit do míst, která zatím člověk svým chováním neovlivnil; zřejmě ještě neměl čas zničit je.

    Nadýchnout se čistého vzduchu, na chvíli se zastavit, nikam nepospíchat. Jednou k tomu určitě dojde a já znovu spatřím ta nádherná místa. Rád bych vám ty dobrodružné výlety do krásného okolí popsal, ale o tom až jindy. To se do této kapitoly mého života vůbec nehodí.

    Pokud se někdo z vás milí čtenáři prokousal až sem a chtěl by okusit něco podobného jako já, nabízím několik kontaktů:

www.kodiakfishmealcompany.com

Poděkování
    Děkuji panu Hlavinkovi zastupujícímu obchod na serveru www.skyfly.cz, s jehož pomocí byla zaplněna mezera po odcizeném GPS přístroji. A velký dík patří panu Kadečkovi (www.ferrino.cz) - pomohl mi získat skvělé "light" vybavení, které velmi odlehčí má záda při dalších cestách za dobrodružstvím.