Sobota 27.1.2001
    Konečně první slušný den od začátku závodu. Všichni se těší, že konečně poletí a nejvíc pochopitelně Juraj Kleja, který je na prvním místě. Ale současně s ním taky Australan Enda Murphy.

    Po propršeném dni se sice mraky válely po kopcích, ale bylo jasné, že během dne se všechno zlepší. Ve 12:00 organizátoři vyhlásili trať přes 5 otočných bodů o celkové délce 54.6km. Předpověď dávala základny ve výšce 1800m n.m. a vítr slabý jižní. Jak se ale později ukázalo, jižní vítr foukal až od 2000 metrů výš a pod touto hladinou byl směr větru severovýchodní o rychlosti kolem 6m/s.

    Startovní okno bylo otevřeno od 12:00 do 14:00 s tím, že časem odletu je poslední záznam z GPS v sektoru nad startem, což je kruh o poloměru 400 metrů kolem startoviště. "Toho musím zostreliť …!" ukazuje těsně před startem Juraj Kleja na padák Australana, který je spolu s ním zatím na 1. místě. Souhlasím s ním, stejně nemám co ztratit, jsem přibližně na 15. místě. To ale ještě netuším, že dnes sestřelím sám sebe.

    Startujeme asi ve 12:30 a markujeme start ve 13:10 všichni najednou - Juraj Kleja, Tomáš Brauner, já i Marcel Konečný. Před námi už odpálila silná skupina domácích Australanů i seveřanů. To nám docela vyhovuje. Dostupy jsou do 2000m n.m., takže první část trasy až po předposlední otočňák je celkem jednoduchá. Chleba se začíná lámat až při přeskoku k poslednímu otočnému bodu. V hladině kolem 1700m n.m. začíná výrazně zesilovat vítr a prosadit se proti němu je stále obtížnější. Dotáčíme s Jurajem 2000 metrů a přeskakujeme nad start, kde potřebujeme nabrat rozhodující výšku pro dolet do cíle. V této chvíli jsme už dostihli obě vedoucí skupiny. Začíná být jasné, že pokud neuděláme chybu, budeme v cíli první se slušným časovým náskokem před ostatními.

    Právě v tomto okamžiku se ukazuje, že zdravě riskovat je někdy nutné a ti nejlepší mají v takových případech většinou i štěstí. Juraj Kleja zalétává hluboko do závěru doliny bez možnosti návratu, kde nachází jen velmi slabé stoupání. S ním se mu ale podaří dostat na výhodné místo, kde se setkávají stoupáky ze tří různých stran a rychle vytáčí až do 2000 metrů. V tu chvíli je nad slunce jasné, kdo je tady nejlepší a kdo bude vítěz, ještě k tomu s pořádným náskokem. Naše skupina letí za ním, ale samozřejmě až poté, co nám to všem ukázal.

    Ostatní se sice s bídou chytají na místě, kde to Juraj před chvílí vytočil, ale já bohužel ne. Stále se nemůžu zvednout a už se skoro vidím v korunách velkých eukalyptů. Ještě asi 15 minut bojuju a trápím se, ale pak si vybírám jeden z menších stromů a zavěšuju se na něj. Nadávám tak, že na tom místě určitě aspoň 10 roků žádná tráva neporoste. Po 3 hodinách a pořezání 6 stromů o výšce asi 18 metrů sundávám padák v relativně dobrém stavu.

    Juraj Kleja je vítěz letošního Australian Bright Open a to rozhodně zaslouženě. V posledním kole dal všem takovou lekci, jakou jsem ještě neviděl. Tento závod prostě musel vyhrát, protože v Brightu neměl konkurenta. Uvidíme za týden v Manille.



    Na večer organizátoři připravili večeři s odevzdáváním cen. Juraj dostal dva poháry a k tomu pěknou "sumičku". Já jsem skončil na 13. místě, Tomáš Brauner na místě 15. a Marcel Konečný někde kolem 30. místa.

    Jsme docela rádi, že máme tyhle závody za sebou. Počasí bylo na australské poměry přímo strašné. Už se všichni těšíme do Manilly, kde to vypukne 3. února a doufáme, že tam ulítneme mnohem větší vzdálenosti.