Nabíječky a teplota
    Výrobci nabíječek jsou si dobře vědomi problému se zvýšenou teplotou při nabíjení a řeší jej několika různými způsoby. Nejjednodušší a nejlevnější nabíječky mají nastavenu velikost nabíjecího proudu na velmi malou hodnotu zpravidla pod 100mA, což je číselně rovno zhruba desetině kapacity článků s velikostí 1100mAh. Velikost nabíjecího proudu se tedy pro tyto články pohybuje kolem jedné desetiny velikosti jejich kapacity (což se označuje jako 0.1C), pro články s většími kapacitami dokonce ještě méně. Využívá se faktu, že článek nabíjený proudem o velikosti do 0.1C téměř nemění svoji teplotu během celého nabíjení. Tyto laciné nabíječky (pod 300,-) tedy nemají ani žádný časovač, ani nabíjecí automatiku a články se nabíjejí tak dlouho, dokud nabíječku neodpojíme ze sítě. Výsledkem je nabití článku bez rizika jeho přehřátí. Nákupem takové levné nabíječky opravdu ušetříme peníze, ne však čas. Velkou nevýhodou jsou totiž neúnosně dlouhé nabíjecí časy. Např. článek s kapacitou 1800mAh budeme nabíjet proudem 100mA téměř 24 hodin. Nikoliv pouze 18 hodin, jak by prostým výpočtem vycházelo (18x100=1800), protože při nabíjení se uplatňuje ještě tzv. nabíjecí faktor s hodnotou 1.3 až 1.4. Účinnost zkrátka není 100%.

    Nabíječky "střední třídy" (cena kolem 600,-) zkracují nabíjecí časy přibližně na polovinu zvýšenou velikostí nabíjecího proudu nad 100mA. Tady už je ale třeba nabíjení včas automaticky ukončit, aby nedošlo k přehřátí článků ve fázi přebíjení přes 100% jejich kapacity. Děje se tak obyčejným časovačem, který po uplynutí definované doby nabíjení sám vypne. Tím ovšem vznikají hned dva problémy. Článek s nižší kapacitou bude za danou dobu nabitý více než článek s kapacitou vyšší. Druhý a ještě vážnější problém je ten, že nabíjecí doba je stanovena pro články úplně vybité (jak taky jinak) a jestliže bychom nabíjeli v takové nabíječce články vybité např. pouze na 50%, v druhé polovině nabíjecí doby by se ve fázi přebíjení příliš zahřívaly. Proto jsou tyto typy nabíječek vybaveny zvláštním tlačítkem, kterým se aktivuje nejprve proces úplného vybití všech článků a pak teprve nastává samotné nabíjení od nuly. Nevýhod tohoto způsobu je hned několik. Jednak se nabíjecí čas prodlužuje o dobu vybíjení a navíc se snižuje životnost článků (max. počet nabíjecích cyklů) z důvodu jejich hlubokého vybíjení.

    Velmi rychlý a současně komfortní způsob nabíjení poskytují nabíječky, jejichž nabíjecí proud se pohybuje ve stovkách miliampérů (zpravidla kolem 0.5C) a přesná elektronika sleduje rychlost nárůstu napětí jednotlivých článků, a to každého zvlášť (cena 1500 až 2000,-). Ve fázi kolem stupně 100% nabití je elektronikou detekován ohyb nabíjecí křivky a nabíjecí proud dotyčného článku je automaticky snížen na velmi malou vyrovnávací hodnotu, kterou je článek neustále udržován ve stavu 100% nabití (trickle charge). Nabíjecí doba se tak zkracuje na 3 až 4 hodiny, přitom je možno články ponechat v nabíječce jakkoliv dlouho bez nebezpečí přebíjení. I když většina takovýchto nabíječek nabízí i možnost úplného vybití článku před samotným nabíjením, není rozumné této možnosti využívat z důvodu zbytečného zkrácení životnosti článků. Např. nabíječka "PowerLine 4" firmy Ansmann dokáže kromě výše popsaného navíc indikovat poškozený článek se zvýšeným či sníženým vnitřním odporem a signalizovat, které články v nabíječce jsou již nabité a je tedy už možné je použít. Přitom velikost vstupního síťového napětí nehraje u této nabíječky roli, pracuje při napětí od 100V až do 240V, takže nemusíme při výletu do Spojených států myslet na nějaký přepínač nebo měnič.



    Na trhu nabíječek existují i lacinější hybridy výše uvedených možností, které např. dokážou přesně sledovat nabíjecí křivku, ovšem nikoliv každého článku zvlášť, ale pouze dvojice článků zapojených v sérii. To jsou ale poněkud problematické kompromisy mezi použitelností a cenou a elektrické parametry takové nabíječky by měl před samotným nákupem posoudit odborník. Obchodník totiž rád vysvětlí, že všechny parametry jsou vynikající a za příplatek dokonce ještě lepší.

Nárůst napětí článku NiMH během nabíjení
(nabíjecí proud 0.5C)

Solární nabíječky
    "Solární nabíječky jsou drahé, veliké a mají velmi malý výkon." To je další poměrně rozšířený mýtus, který poněkud nabourávají solární nabíječky firmy ICP Global Technologies. Měření ukázala, že i ta nejmenší z této řady solárních nabíječek dokáže při rozměrech 19x9cm a hmotnosti pouhých 200g nabíjet na plném slunci tužkový článek proudem přes 120mA (v nízkém lednovém slunci v poledne v centru Ostravy 109mA). Přitom se dá pořídit za 960 korun. Zcela vybitý tužkový článek s kapacitou např. 1100mAh se tak bude nabíjet něco přes 10 hodin.

     Podívejme se tedy podrobněji na možnost slunečního nabíjení během výpravy kdesi daleko od civilizace.



    Zmiňovaná malá solární nabíječka "BatterySaver AA" je jednoúčelový přístroj, který je zkonstruován výhradně pro nabíjení tužkových článků v počtu jeden až čtyři. Z elektrického hlediska jsou vložené články spojené natvrdo paralelně, což je na první pohled šokující zjištění. Proč šokující? Vložíme-li do této nabíječky např. dva tužkové články, z nichž jeden je zcela vybitý, zatímco druhý plně nabitý, začne mezi články protékat ničím neomezený vyrovnávací proud. Měřením jsme ale zjistili, že velikost tohoto proudu dosahuje hodnoty nejvýše 560mA (tedy 0.5C pro články 1100mAh) a navíc už po pěti minutách jeho hodnota klesá zhruba na polovinu, takže oba dva články se stále nacházejí v naprosto normálních režimech - jeden ve vybíjecím, druhý v nabíjecím. Po vzájemném vyrovnání velikosti nábojů pak pokračuje normální nabíjení. Je tedy logické, že výrobce kvůli snížení nutného počtu článků solárního panelu (přibližně 0.7V na jeden) přikročil k takovému zapojení a není v tom žádný problém.

    U takto zapojených článků je ale třeba si uvědomit, že sumární nabíjecí proud ze solárního panelu se při nabíjení např. dvou tužkových článků musí rovnoměrně rozdělit mezi oba dva. Znamená to tedy, že do každého článku teče polovina ze 120mA, což je 60mA. Při vložení čtyř článků dojdeme k hodnotě 30mA na jeden článek. Málo platné, zákon o zachování energie nelze obejít. Čím více paralelně zapojených článků budeme nabíjet, tím déle bude jejich nabití trvat.

    Úplně stejná je situace při použití výkonnější solární nabíječky "BatterySaver PowerPack". Tato nabíječka ale využívá solární panely dva, což znamená větší nabíjecí proudy a tím pádem i kratší nabíjecí časy. Navíc je vybavena přepínačem, kterým je možno spojit oba solární panely navzájem buďto sériově nebo paralelně. V prvním případě to znamená zvýšení napětí na 12V (naprázdno 21.4V) pro nabíjení 12V automobilového akumulátoru, v druhé poloze přepínače je pak možno nabíjet 6V automobilový akumulátor nebo jeden až čtyři vložené tužkové články. I když sumární nabíjecí proud dosahuje v poloze 6V velikosti 140mA, zcela vybitou automobilovou baterii bychom museli nabíjet několik dlouhých týdnů, pochopitelně slunečných.



    Pro účely nabíjení automobilových baterií se nejlépe hodí "BatterySaver Pro5W", který už svými rozměry 33x33cm a konec konců i názvem dává tušit slušný výkon 5W. Nabíjecí proud téměř 0.4A už dokáže během několika slunečných dnů vzpamatovat automobilovou baterii a pokud na něj připojíme třeba i 10 kusů sériově zapojených tužkových článků s kapacitou např. 1100mAh, stačí 3 až 4 hodiny slunečního svitu a jsou všechny plně nabité.

    Všechny solární nabíječky jsou citlivé na množství dopadajícího světla a největších výkonů dosahují pouze při nasvícení přímým slunečním světlem. Jak jsme zjistili měřením, už umístěním kterékoliv nabíječky za průhlednou tabuli naprosto čistého okenního skla klesne nabíjecí proud přibližně o 10 až 12%. Z toho plyne jeden poměrně důležitý závěr - solární nabíječku nezbývá než nechat volně ležet někde na slunci. Jak dlouho bude asi v českých zemích trvat, než si jí nějaký nenechavý poberta všimne ...?

Několik jednoduchých rad na závěr
    Je tedy vidět, že situace s bateriemi a jejich nabíjením evidentně není až tak složitá a nepřehledná, jak se může někdy jevit. K tomu, abychom zbytečně neplýtvali penězi, stačí dodržovat několik jednoduchých zásad:

• nevybíjejte články úplně, zkracujete tím zbytečně jejich životnost (celkový počet nabíjecích cyklů) - vybíjení např. pouze na polovinu kapacity zvýší počet možných nabíjecích cyklů nikoliv dvojnásobně, ale více než dvojnásobně

• dbejte na to, aby se články při nabíjení nepřehřívaly - nepřikrývejte je při nabíjení, nenabíjejte je vedle radiátoru, v přetopené místnosti, v sauně nebo na přímém slunci

• úplné vybíjení baterie složené z několika sériově zapojených článků vede dříve či později k poškození či zničení jednoho z nich z důvodu obrácení polarity

• nemíchejte do baterie články různých typů či výrobců i kdyby měly na obalu uvedenou stejnou kapacitu - opět hrozí obrácení polarity a zničení těch "slabších"

• nenechte se zmást maximálním počtem nabíjecích cyklů, uvedeným na obalu článku - je to bezcenný údaj vycucaný z palce či jiného prstu

• pokud máte hrůzu z "paměťového efektu", vybijte na Vánoce všechny články úplně (samostatně, každý zvlášť!) - stejně se občasnému úplnému vybití článků v přístroji během normálního používání těžko vyhnete

• nedejte si od obchodníků nic nakukat, vždy se ptejte "proč?"

    A pochopitelně vadné články vyhazujte vždy s úsměvem na rtech - prodlužuje to vaši životnost ...!