Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do rubriky.
Postarat se o sebe

Michal "Brába" Brabenec

    V posledních dnech po nechvalně proslulé Valné hromadě Svazu paraglidingu víc než kdy jindy sleduji diskuse probíhající na známých PG serverech. Zajímají mě totiž názory pilotů na jejich svaz, LAA i na dění kolem jejich sportu. To co se dozvídám, by se dalo shrnout do následujících bodů. Průměrný paraglidista, ochotný diskutovat alespoň na internetu, si myslí že:

  1. LAA je na kočku, protože musím platit příspěvky a za ty peníze nic nedostávám, akorát povinně časopis, ve kterém je málo PG článků.

  2. LAA nutí své členy ke členství, protože když někdo není členem, nikdo ho nepojistí na odpovědnost za škody způsobené provozem SLZ.

  3. Lítám si pro svoje potěšení a štve mě, že z mých příspěvků jsou financováni reprezentanti. Co je mi do nějakýho sportování, že jo?

  4. Svaz PG diskriminuje nečleny, protože platí dražší permanentku na vybraných startovištích než členové svazu.

  5. Jakákoliv organizace mě nezajímá a pokud to nepůjde jinak, budu lítat načerno.

    Přátelé piloti, skutečnost je taková, že pilot, který to s létáním myslí opravdu vážně a chce legálně létat, se může rozhodnout stát se členem LAA. Organizace, založené piloty pro prezentování jejich názorů veřejnosti, jednání s leteckými úřady, ministerstvy a zástupci vlády, za účelem vyjednání co nejlepších podmínek pro rekreační a sportovní létání. Takovýto pilot si může být jist, že za jeho peníze pro něj někdo pracuje. Když potřebuje pojištění, někdo ho pro něj zajistí. Když přijede na startoviště a chce si koupit permanentku nebo se přihlásit do závodů, dostane díky své organizaci slevu. Navíc si může být jist, že LAA pro něj pracuje i v oblastech, o kterých vůbec netuší, že existují. Příkladem mohou být jednání o rozdělení vzdušného prostoru nebo jednání o změnách v leteckém zákoně. Pokud by v těchto oblastech nás piloty nezastupovali profesionálové nebo fundování dobrovolníci, úředníci by se o ultralehkém létání pravděpodobně ani nedozvěděli, natož aby ho vzali v potaz při tvorbě zákonů a předpisů. Co je jim ostatně do pár bláznů, kteří ani nemají svoji organizaci, křičí jeden přes druhého o své svobodě a právu létat a každý chce něco jiného? Můžete si být jisti, že jsou na světě místa, kde se létat s padákem nesmí, i když prakticky by tomu nic nebránilo. Proč? Proto! Nebyl nikdo, kdo by vyjednával.

    Členovi LAA ale samozřejmě nemůže být jedno, kam jeho peníze jdou. Proto se o svoji organizaci zajímá a chce, aby řešila jeho problémy. K tomu slouží Svaz paraglidingu sdružující piloty stejného zaměření a Valná hromada svazu, která je prostředkem, jak pilot může vyjádřit svůj názor a navrhnout změny, které by chtěl prosadit. Pokud má jeho návrh dostatečnou podporu u ostatních členů, musí ho předsednictvo svazu prosazovat v radě LAA a delegáti svazu také na konferenci LAA.

    Tohle je hrubá kostra funkce LAA. Jsi jejím členem a něco tě štve? Dej tomu smysluplnou podobu, přijeď na valnou hromadu a změň to! Je jasné, že postoje LAA vyplývají z výsledků konference a ta jedná na základě pověření svými svazy. Výsledek není vždy úplně stoprocentně takový, jak by paraglidista chtěl, protože jeho svaz je jedním ze čtyř, které mají na konferenci hlasovací právo, ale vždy respektuje základní zájmy všech ultralehkých pilotů. Tím je udržení práva na svobodné a legální létání v Česku.

    Další možnost pro pilota je být neorganizovaný. A být při tom hrdý na svoji soběstačnost. To znamená, že pro takového pilota je LAA partnerem pouze ve věci správy SLZ.




    Zákonné pojištění odpovědnosti si sjednává sám. Má plné právo vybrat si pojišťovnu a sjednat pojistné podmínky, jak nejlépe dovede. Stejně se chová i v případě nákupu permanentky na startoviště. Respektuje cenu správce kopce, nebo mu může nabídnout nějakou protislužbu a dohodnout podmínky jinak. Takový pilot závistivě nepokukuje přes plot na dvoreček LAA, protože si vybral cestu nezávislosti a dobře si uvědomuje, že základem jeho svobody je právo zařídit si svoje záležitosti podle svého.

    Bohužel si většina pilotu představuje své členství nebo samostatnost tak napůl. Členové LAA mají pocit, že za své peníze nic nedostávají, aniž by předsednictvu svazu legitimně sdělili, co vlastně chtějí. Nečlenové naopak trpí představou, že vše co LAA dojedná a vytvoří pro své členy, právem přísluší i jim. Mnoha pilotům z obou skupin pak překáží podpora, kterou LAA poskytuje reprezentantům a nebo mladým nadějím. Obvykle z toho důvodu, že nejsou v žádné z těchto skupin zařazeni. Neuvědomují si přitom, že sportovní úspěchy nejlepších z nás jsou téměř jediným způsobem, jak dostat náš sport do médií jinak než jako zprávu o nehodě.

    Nejradikálnější jednotlivci dokonce mluví o přechodu do ilegality, aniž by domysleli dosah svého rozhodnutí ze všech hledisek. I přes to, že je paragliding nejsnáze dostupným a po technické stránce nejjednodušším leteckým sportem, je létání natolik obtížné, že vyžaduje, aby pilot PG kluzáku výcvikem získal dostatečné znalosti a nebyl nebezpečným sám sobě i svému okolí. Platný pilotní průkaz a další doklady potřebné k létání vnímám jako potvrzení, že dotyčný člověk ví, co dělá. Létání načerno mi proto při dnešním množství padáků a letadel ve vzduchu přijde zhruba stejné, jako řízení auta v městském provozu bez elementárních znalostí pravidel silničního provozu.

    Do roku 2005 bych rád popřál všem pilotům a příznivcům paraglidingu nejen mnoho krásných letů zakončených šťastným přistáním, ale hlavně dostatek síly a odpovědnosti postarat se o sebe, ať už jako člen Svazu paraglidingu LAA nebo jako nezávislý pilot.


 Návrat na domovskou stránku