Týden v Santa Terezinha utekl jak voda. Ono je to vlastně vůbec trošku jinak s časem v Bahii. Vše je pomalejší, nikdo neřeší, kolik je hodin a hlavně žádný nervózní shon. Ráno snídaně, houpání v síti, výjezd na kopec, přelet, dobrodružný návrat zpět, kdy není problém se zapomenout na pár hodin v nějaké barové garáži a poznat další životní osudy. Idylka. A vy přemýšlíte, jestli ten kousek papíru v kapse, co vás má dopravit zpět do Evropy, neztrácí na hodnotě.




    Ale zpět k našemu putování. Po nádherném několikadenním létání vyrážíme s výrazně odlehčenými batohy se stanem a spacáky do národního parku Chapada Diamantina dále do vnitrozemí Bahie. Území Chapada Diamantina, jež tvoří vyvřelá skalnatá náhorní plošina s mnoha kaňony, řekami, jeskyněmi, romantickými jezírky a jeskyněmi dříve poskytovalo útočiště mnoha snílkům o bohatství - těžily se tu diamanty a na mnoha místech, kde jsou hromady rozbitých kamenů, minulost vyplouvá na povrch.

    Několik dní jsme si užívali svobody, i když jsme byli rádi, že jsme po prvních třech dnech boje s pralesem bez mačety pod heslem "ještě dneska dolezu támhle k tomu pařezu" přišli s posledními zbytky sil a mnoha odřeninami k místu, jež jevilo známky civilizace. Malá plantáž uprostřed ničeho s ananasy, třtinou, banány, kávou a u ní malý hliněný domeček. Pozvání na kávu, ke snídani nějaký ten kořen vařený ve slané vodě a svět je hned růžovější. Divočina, zurčící řeky a mimo vyložené turistické atrakce ani živáčka. Kdo je dobrodružné povahy a po dvou dnech mu nevadí, co jí či pije, tak vzhůru do Diamantiny. Akorát ten návrat do civilizace, byť brazilské, nebyl jednoduchý.






    Z Chapady se přesouváme dále jižněji do města Vitoria, hlavního města státu Esprito Santo. A máme kliku, Frank Brown se sice ve vánoční den místo lítání věnuje rodince, ale dohodil nám jiného šílence do létání. A už jedeme za zpěvu vánočních koled na kopec do vesnice Alfredo Chaves zhruba 20km vzdušnou čarou od moře. Poprvé v Brazílii startujeme na zelené louce bez křoví, kořenů či kamenů. Termika je nádherně jemná a nezáludná, i když moc nerozumím, kde se v té napohled vlhké zeleni v údolí bere. Chodí to nízko jak nad cukrovou třtinou, tak i nad kokosovníky a v klidu se kocháme zeleně sytou krajinou. I když jsou dostupy kolem 1100m n.m., letání nad vodopády, kterých tu je pár kilometrů od sebe několik, je úžasné a výletujeme po okolí. Lepší vánoční dárek jsme si nemohli přát.

    Další dva dny prší, vlastně poprvé tu máme opravdu neletové dny, sedíme na verandě (nemají tu na rozdíl od severnějších částí Brazílie háky na houpací síť), kouříme doutníky a pozorujeme krásně klidný život na vesnici. Sice to není Bahia, ale na úplném konci prašné silnice pod kopcem přeci jen ještě utíkáme před sofistikovanější civilizací, jež se směrem k Riu stále více prosazuje.

    A tak jak se vrací vrah na místo činu, i my stojíme po několika týdnech na přistávače Sao Conrado v Rio de Janeiro. Na rozdíl od první návštěvy, kdy tu probíhal závod a skvěle se nás ujal Chico z GoUp Brazil, tentokrát místní městská partička, která má pod palcem provoz, na nás zkouší vyděračské praktiky, jak z Gringů poslední den dostat peníze. Až k nám přijedou, taky je nepustím na lano na navijáku. Zlodějinu nepodporuji a skvěle si užívám poslední blbnutí ve vlnách v moři a veselé historky s lítači, co jsou v pohodě. Silver přeci jen nevydržel a prohání se chvíli pod základnami mraků v závratných 350m n.m. Se startem ve 400m n.m. to nebylo úplně nejvýš, ale šlo to. V předchozích dnech se tu prý létalo k soše Krista, ale to už bychom toho asi chtěli moc.





    Náš výlet končí a my v rozpacích nastupujeme do letadla. Zima je to poslední, čeho se bojíme, a tak když nás potkáte a my budem zírat do blba či nechápavě kroutit hlavou, nemějte nám to za zlé a zkuste nás rozesmát nějakým vtípkem. Taktéž bych byl velmi vděčen za vaše emailové reakce na tuto reportáž, která by těžko vznikla bez podpory Standy ze SkyFly a firmy Gradient, kterým patří velký dík. Pokud byste se rádi dozvěděli nějaké další detaily či špeky, neváhejte mi napsat na charlierx@email.cz nebo zajdem do nějaké zapadlé hospůdky v Brně.



    "Tudo bem" a na severovýchodě Brazílie snad na delší dobu. Kdo ví ...