7. den (23. srpen)
    Nádherný den se základnami ve výšce 3200 metrů a Brazilci vymýšlejí disciplínu 192km dlouhou. To potvrzuje, že úroveň závodníků je skutečně vysoká! Nakonec je 40 pilotů v cíli, mezi nimi i pět Italů: Christian (11.), Filippo (12.), Tullio, Davide a Alex. Federico přistál 44km před cílem. Neuvěřitelný Manfred tuto disciplínu vyhrál a na závěrečném kilometru dokluzu předlétl o 100 metrů Maria Alonziho. Hned za nimi na třetí pozici dolétl Robert Reisinger a usadil se tak na druhém místě celkového pořadí závodu. O něco později přiletěl Betinho a za ním Antoine Bosselier.

    Alexovi se podařilo zvednout z neuvěřitelných 50 metrů, když už se chystal na přistání na trase. Všiml si za sebou pohybující se vegetace a rychle stoupajícího igelitového sáčku. Hned usoudil, že se tu právě tvoří dust devil, a tak se rozhodl otočit. První otáčky ale dělal v rychlosti zhruba 65km/h s rukama pevně na speedbaru. Vznikající stoupák mu nakonec pomohl k dosažení cíle.

    Méně štěstí už měl Thomas Wiesenberger, který se za prvním otočným bodem převrátil a byl přinucen použít záložní padák v nadmořské výšce přes 2000 metrů (asi 1000m nad zemí).


 Foto Flavio Tebaldi

 Foto Flavio Tebaldi

    Naštěstí bez následků, pomineme-li ovšem ztrátu přístrojů.

    Italské družstvo snížilo náskok Rakušanů na 300 bodů, ale zůstává zatím stále ještě za brazilským a francouzským týmem.

Komentář Manfreda Ruhmera:
    Byl to SUPER den a SUPER disciplína. Většina pilotů brala hned první start a tak to byl skutečný závod s časem. Obzvláště asi 30km před cílem. Piloti v čelní skupině zkoušejí různé způsoby, jak se dostat dopředu. Nejlíp je na tom Mario Alonzi, který je nejvýš a zhruba 30km před cílem nasazuje na závěrečný dokluz. V tu chvíli jsem v jiném stoupáku asi 25km od cíle o něco výš než ostatní piloti, a tak ho dobře vidím. Jakmile mám dost výšky na dokluz, vidím Maria už o něco vepředu a přibližně v mojí výšce, jak to pere na cíl.

    V tu chvíli jsem si jistý, že už ho nemám šanci dostihnout, ale okamžitě jdu na to. Zpočátku se mi rychlostí 80-100km/h daří Maria pomalu dohánět. Těsně před cílem už letíme vedle sebe křídlo na křídlo, zdravím ho a o několik sekund vyhrávám dnešní disciplínu.