Taky jsme si to trošku ve vlnách vyzkoušeli. Je to ale pěkná nakládačka, když to neumíš. Vlny tě nešetří! Ale to štěstí, když alespoň chvilku jedeš, třeba jen na všech čtyřech nebo potupně na břichu.



    A heleme se! Kdopak se nám tu chystá do vzduchu? Ještě že je pro nás vítr příliš silný, když máme padáky na pevnině v úschově.

    Ani v Riu to nebylo na lítání. Kromě špatného větru, příšerného dusna jsme už z toho cestování a veder poněkud zesláblí.





 Hádejte jaká socha stojí za touhle dámou?



    A tohle je zase úplně neznámá socha, kterou jsme náhodou objevili v zastrčené ulici v Riu. Patří italskému letci z počátku minulého století. Do Brazílie doletěl z Evropy(!).



    Večer se to začíná v ulicích pomaličku rozjíždět. Zítra začíná Karnaval! Noční deštík svlažuje mé tělo poničené úpalem, a tak se spánek v dešti na betonové lavičce stává úlevou i léčbou.

 Sobotní ráno je ve znamení příprav.



    Večer je tu. Nesedíme na komerční podívané na sambadromu, kde se tanečníci často ani nemohou pořádně pohybovat pod neuvěřitelnými kostýmy, ale radujeme se tu s obyčejnými lidmi na ulici. Funguje to. Jsou to normální sousedé, bloco amigos, kteří dlouho před karnevalem nacvičují svoje vystoupení v průvodu. Jsou živí a nadšení. A ty dámy na následujícím obrázku byly každá jako Tina Turner. Oheň v srdci!





    A je to taky příležitost pro pěkná setkání. Ten mládenec vzadu je námořník odněkud ze severu, který dva dny seděl v autobuse, jen aby si užil dnešního Ria. Děvče si zamotává vlasy, aby se jí za pár okamžiků zase rozpustily. Věčný rituál, jak typické v Brazílii.



 I tací zde mají místo.