Dalším problémem odvážlivců bylo spojení. GSM sice v Brazílii taky zdomácnělo. Ale jejich kmitočtové pásmo se liší nejen od evropského, ale i od severoamerického. Eurotel sice nabízí zapůjčení příslušného přístroje - ale. Půjčení by stálo zhruba tolik co letenka a minuta hovoru asi 120Kč. Takže jediným pojítkem pro všechny zahraniční piloty byl dvoumetr. Je jasné, že v pahorkaté krajině jste na zemi po 20 až 30km ztratili spojení i s organizátory na kopci. A ti jej odpoledne stejně opustili.

    No, takže nikdo moc neriskoval a víc jak 15km mimo cestu nelítal. Vše nakonec probíhalo celkem v pohodě, večer se pravidelně všichni shledali. A to v padáčkářské hospůdce Joé, kde jsme se nechávali okrádat hamižnými číšníky. (Musím ovšem podotknout, že nikde jinde v Brazílii jsme se s podobným problémem nesetkávali.) Bylo tu ovšem veselo, jídla výborná, pivo taky - jak by ne v takovém vedru, ruce nad hlavou tahaly za neviditelné řidičky, všemožné světové jazyky se mísily, úžasné historky také, ulicí v níž jsme vlastně seděli proudila krásná děvčata.



    Za letu se dalo kochat mnohými krásami. Tenhle CB daleko na severu je pro nás neškodný. Až na to, že k večeru zpravidla výfuky z takových mráčků zastínily oblohu, takže se termický den zkracoval.

    Můj den přišel 16., kdy jsem si ulítl svůj osobní rekord. Nikdo jsme netušili, že to byl poslední pořádný den. Druhý den totiž zákonitě přichází to nejhorší počasí, neboť začínají hlavní závody. Nejdříve ale představím naše závodníky.



    Zleva: Kamil a Marcel Koneční (nepříbuzní), Varvařovský alias Varváro (to má ještě háro), Evžen Holman, Dušan Kultan, Michal Orolin alias Oroš.


Z mého deníku:

17.2. - první den závodů
    Neletovo! Celý den leje jako z konve, předpověď na zbytek týdne je strašná. Konečně je čas na řešení problémů s docházejícími penězi. Moc nám to nejde. Dvacátýsedmý bankomat mi nevydal ani Real, Kamilovi dokonce jeden sežral Visa kartu.

18.2. - druhý den závodů
    Období dešťů. Spíme, čumíme na video (Xceara - fantastické!) a když ze zoufalství vyjíždíme na kopec, spustí se další liják.

19.2. - třetí den závodů
    Třetí den neletovo! Varváro prohrává sázku o počasí a přichází o vlasy. Ibituruna je celý den v mraku. Když se alespoň na chvíli protrhnul, jedeme si ji alespoň slítnout a vyzkoušet tak městskou přistávačku.

20.2. - čtvrtý den závodů
    Ráno je hnusně, Ibituruna je v mracích. Vyhlašuje se kupodivu zoufalecký task. Podle televize propuká epidemie dengue, hlavně v Riu.

21.2. - pátý den závodů
    Ráno nic moc, ale zatím nejlépe ze všech závodních dnů. Oroš a ostatní řeší "klouzavá pravidla", podivné zvyklosti organizátorů. Konečně lítáme. Je to ale lítání v páře, turbulentní termika, výkony velmi slabé.

22.2. - šestý den závodů
    Nebe se vyčistilo, včera byl po dlouhé době vidět měsíc (je "vzhůru nohama"). Konečně se začne normálně lítat!



    Dnes letíme poprvé na východ mimo cesty. Hurá, domlouvám si s přáteli, že pokud se nevrátím, ať se nelekají, jsem připraven tam někde přespat. Návrat z krajiny sice nebyl jednoduchý, ale zdařil se.

23.2. - poslední den závodů
    Vedro už od rána, jsem zvědav, jak přežijem to peklo po vyhnití! Dnes jsou slibovány vysoké základny, uvidíme. Dusno je i na kopci, je to na nic. Čekám na lepší podmínky a pak sotva stíhám poslední stoupák dne. Vyhnívají i profíci. Teda až na Varvára, ten to všem natřel a suverénně task zvítězil! Brazilský favorit se zmastil pod startem. Zrovna ten den tu byla brazilská TV. Natáčeli rozhovory, starty, atmosféru. Hádejte, co pak bylo večer v bedně? Jen a pouze ta nehoda.



    Ten den se vidím naposled s novými přáteli, zítra odjedou i našinci. Zůstaneme v Brazílii s Petrem ještě týden sami. Pozdě večer je na náměstí v Governádoru udílení cen. Těmito závody totiž tak trochu žije celé město. Není to jako u nás, kdy o PG závodech ví pouze hrstka zasvěcených. Představte si třeba vyhlašování vítězů PG závodů na náměstí v Žilině, za živého zájmu davů. Lidé vás potkávají ve městě a i přes jazykovou bariéru se s vámi dávají do řeči nebo jen tak pokynou. Dá se to chápat i tak, že je to výhradně paragliding, který do tohoto města přivádí tolik cizinců. Varvárovi to bohužel při vyhlašování vítězů na bednu nestačilo. Mně kupodivu jo, stojím poprvé v životě na bedně, mám 4. místo v XC. I když za velmi směšné výkony v tom počasí. I Sem Terra, ten mládenec na předchozím snímku, dostal cenu. A tak jsme se spolu radovali jako malí kluci.



    Tohle bylo dost dobré přistání v džungli, bohužel tady už poslední. Dál bylo počasí vyloženě nepříznivé, a tak se s Governádorem loučíme.